Whisky to v minulosti neměla vůbec jednoduché a její historie je opentlena přehlídkou skandálů a šarvátek o moc.
Když se řekne whisky, představí si většina z nás distingované filmy z šedesátých let, ve kterých zámožní a do nejmenšího detailu upravení gentlemani popíjejí zlatavý nápoj z robustních nízkých sklenic a v ústech jim trůní zapálený doutník. Pití kvalitní a drahé whisky je sice stále projevem především bohatších vrstev, které tím utvrzují své sociální postavení, ale neexistuje důvod, proč si ji občas také kapku nedopřát. Věděli jste, že ji vynalezli mnichové? A že její boom brzdila řada byrokratických i mocenských šarvátek? A je správně whisky nebo whiskey? To vše objasníme v následujícím článku.
Voda života
O prvenství v objevení tohoto nápoje se dodnes přetahují národ Irů a Skotů. Odvěký spor, táhnoucí se několik staletí, spolu sice nerozlouskneme, ale nahlédneme alespoň pod pokličku argumentů obou stran. Přinejmenším nás tahle exkurze obohatí o znalost nejedné zajímavé legendy.
Z irského tábora zaznívá obhajoba legendou o svatém Patrikovi. Starověký duchovní přišel do země na počátku dvanáctého století, aby ji zbavil ďábla a rozšířil v ní kořeny křesťanství. Kromě toho měl obyvatele naučit řemeslo tajemné destilace, konkrétně tzv. živé vody. V gaelštině totiž whisky nejdříve označovali jako Uisige Beatha, jinak též živá voda. Postupem času se název zkrátil na Usqua, poté vzniklo jednodušší whisky. První písemný doklad o destilaci ječmene obsahuje až zákon schválený parlamentem z roku 1556.
Výsada rozhýřených mnichů
Skotové se naopak opírají o důvěryhodnější prameny. V královských pokladních svitcích se v zápisku z roku 1454 objevuje věta: „Osm bollů sladu fráteru Johnu Corovi na výrobu akvavitu.“ Podle dostupných informací byla objednávka určena představeným kláštera Saint Andrew’s a množství rozhodně nebylo zanedbatelné. Staroskotská jednotka váhy boll v tomto případě odkazuje přibližně k sto padesáti kilogramům sladu. Takovou malou zajímavostí je, že v tom samém klášteře se prý zrodil i golf. Být v těch dobách mnichem muselo být opravdu zábavným živobytím. Královské svitky jsou sice mladší než legenda o svatém Patrikovi, rozhodně ale dostávají větší autority.
Za klášterními zdmi zůstalo tehdy mnoho tajemství a mnoho nevyřčeného. Až do patnáctého století byla jedním z nich právě whisky. Mniši ji považovali skromně a trochu prostopášně za lék, a tak zůstala pevně v jejich mocnosti. S takovou dobrotou se zkrátka nehodlali dělit. Až s reformou v šestnáctém století, která velké množství klášterů zrušila, vyplavala ututlaná destilace na povrch, a whisky se pomalu začala dostávat mezi běžný lid. První, kdo se jí chopil, byli farmáři, kteří našli odbytiště pro nadbytek ječmene, který navíc zužitkovali i na placení vysokého pachtovného. To se kdysi platilo za pronajatou zemědělskou půdu.
Whisky to je moje gusto. Anebo ne?
Kam se whisky hnula, stavěla se jí do cesty řada překážek. Byrokratické i mocenské půtky se ji snažily využít ve svůj prospěch, ale marně. Hýřivý lid si vždycky vydobyl svou. A tak vysoké zdanění, jehož důvodem byl boj o nezávislost s Angličany, vyústilo pouze v rozmach černého trhu. Jeho téměř volné fungování ještě podpořil fakt, že většina palíren pobývala v nehostinné Skotské vysočině nebo na ostrovech, kde výběrčí daní moc často nepáchli. Po porážce Jakuba II. u Cullodenu už měla trochu nahnáno. Angličané se v té době snažili zničit cokoliv význačně skotského a v roce 1781 soukromé destilérie zcela zakázali. Kromě osmi legálních palíren v té době existovaly stovky ilegálních, mezi nimi i některé současné, například Strathisla nebo The Glenlivet. Přechod na zákonem schválenou výrobu jim umožnil až v roce 1816 takzvaný Small Stills Act. Co bylo během těch let ztraceno, zachránil révokaz francouzských vinic v devatenáctém století. Vynikající víno z tamních oblastí v královských palácích i prostých staveních velmi rychle nahrazovala levnější alternativa – whisky.
Také irskou variantu sužovala řada nesnází. Během devatenáctého století to byli církevní hodnostáři vystupující proti alkoholismu (nehledě na to, že právě zástupci jejich strany whisky do země přinesli) a ve dvacátém století vstoupila do hry opět Anglie. Irsko se v té době oddělilo od Britského království, které si neposlušnost nenechalo líbit, a uvalilo na zemi embargo. Následný kolaps firmy Pattinson, která whisky používala k výrobě blendů, položil takřka celou brandži, kterou vzkřísila až prohibice v USA. Mezi roky 1920 a 1933, kdy zákaz trval, se skotské palírny ve státech etablovaly natolik, že označení Skotská nabylo významu synonyma pro whisky.
Párty po historicku
S whisky je spjata také řada vtipných historek. A opravdu pořádná je ta o lodi Mary Ann. Nejspíš bychom při zmínce o plavidlu očekávali bandu pirátů nebo námořníků, kteří si pro jednou přihnuli až příliš, ale bylo to trochu jinak. A tentokrát jsou námořníci z obliga. Skotskou plachetnici potkala už na začátku cesty velmi silná bouře a po krátkém vzdoru proti moři narazila na skálu a ztroskotala kousek od západního pobřeží ostrova Islay. Několikametrové vlny z ní za krátko udělaly doslova ementál a na nedaleký břeh vyplavily část jejího nákladu včetně dvou tisíc a čtyři sta lahví alkoholu a šesti objemných sudů s whisky a vínem.
Břeh okamžitě obsypali místní obyvatelé a každý bral tolik, kolik unesl. Celou komedii pak zachytily ve své reportáži noviny Greenock Advertiser. Asi si umíte představit, co následovalo. Sodoma gomora opilých potácejících se individuí, hašteřících se o zanedbatelné drobnosti, řvoucích a těžce dýchajících, vyklápějících obsahy svých žaludků do přilehlých míst. Bujarý večírek dokonce způsobil dvě úmrtí, mimo jiné nejsilnějšího muže na ostrově. Zbytek historický „Projekt X“ naštěstí přežil a během útrpné kocoviny svých činů určitě litoval.
Je to přece jen medicína!
Mít nařízené pít v práci zdarma alkohol, to by si možná občas přála spousta z nás. A Anglie k tomu jednou neměla příliš daleko. Lord Shinwell byl zlatavému nápoji natolik oddán, že neustále usiloval o jeho protlačení do sněmovny lordů, jejíž byl členem. Argumentoval tím, že whisky je přírodní medicína, bez jejíž pravidelné konzumace by sněmovna lordů nemohla pracovat, neboť většina jejích členů by neustále marodila.
Jak ji správně pít?
I něco tak jednoduchého jako pití whisky má svá přísná konvencionalizovaná pravidla. Jakým prohřeškům se raději vyhnout, abyste si nejen nezkazili popíjení, ale taky neudělali ostudu? Častým omylem je například pít ji s ledem. Tím pouze otupíte již tak jemnou chuť destilátu. Nejlepší je, ponechat ho při pokojové teplotě. Pokud vám samotný přijde příliš silný, můžete ho zředit. Ale pozor. Vynechejte cokoliv s bublinkami, nejlepší je obyčejná čistá voda z kohoutku. Vlažná a odstátá, aby z ní vyprchal všechen chlór. V žádném případě whisky nepanákujte. Je určena pro elegantní popíjení a vychutnávání své specifické chuti.
Na konec ještě malá hra se slovy. Máme pro vás hádanku. Je správně whisky, nebo whiskey? Nachytali jsme vás? Odpověď je možná obojí, záleží na tom, kterou myslíte. Ta vyrobená v Irsku nebo v USA nese označení whiskey, zatímco její skotská a kanadská sestra e v názvu ubírá. Tedy whisky.
Foto: Pixabay, Pexels, Unsplash
