Už jste někdy ochutnali zkvašený mošt z vinné révy? Nebo se na něj letos chystáte poprvé? Eyemag pro vás zjistil, jak se nenechat nachytat hamižnými výrobci a nekoupit žádný patok.
Jižní Morava je bohulibý kraj posetý vinicemi prozářenými sluncem, veselými lidmi a skleničkami cinkajícími k přípitku. Každý, byť jen poskrovnu pijící vinař, se nechá během několika minut strhnout poklidnou a opojnou náladou, která má k ruchu velkoměst daleko. Není divu, že v poslední době vznikají filmy či seriály jako Bobule, nebo Vinaři a Chinaski vesele prozpěvují: „Jako papír hodím práci a všechny šéfy za hlavu, pánové, omlouvám se, ale já mizím na Moravu. Najdu tam všechno, co mi doma schází, dobrý lid a klid a řád. Najdu tam všechno, co na světě mám rád, vodu, slunce a nekonečný vinohrad.“
Kdo by si atmosféru nepřipomněl občasnou lahví vína, nebo momentálně čerstvého burčáku? A jak by měl správně vypadat?
Pro začátek takové malé objasnění toho, co burčák vlastně je. Lejstrově řečeno se jedná o výrobek z hroznů, pocházejících z České republiky. První vzorky vznikají už začátkem srpna, ten pravý ochutnáte ale až s prvními zářijovými dny. Po překročení 30. listopadu sezóna končí. Nejčastěji potkáte na stolcích usměvavých prodejců bílý burčák. Existuje samozřejmě také varianta z červených hroznů, jeho výroba je ale o něco složitější a setkáte se s ním spíš přímo na jižní Moravě. Možná vás překvapí, že burčák je tak trochu specialitka střední Evropy. Jinde než u nás, na Slovensku, v Rakousku nebo Německu ho totiž nenajdete. A to ani na vínem proslulých svazích ve Francii.
A konečně se dostáváme k výběru. Nejdůležitějším ukazatelem je samozřejmě barva. Burčák nesmí být ani příliš světlý, ani tmavý. Moc jsem vám toho neřekla, co? Ale počkejte, je to trochu složitější. Správný odstín bývá někde mezi mléčně bílou a světle žlutou. U nápoje není výjimkou zakalení z kvasinek, nebo kousky usazenin na dně sklenice. Takže znechuceně nezkrucujte obličej. Každopádně by se nemělo jednat o příliš velké kusy. A jak poznat, zda to výrobce „šulí“? Pokud ředí burčák vodou, nebude správně hustý a barva se bude blížit průhledné nebo rezavé. Příliš tmavý zase značí, že se vás snaží nachytat na jablkách. Tedy že není z hroznů, ale z jablek.
Nakonec ještě pár mouder o stádiích burčáku. Dohromady je jich pět a odhadnout tu správnou dobu, kdy vyrazit na trh, bývá někdy alchymistický oříšek. V nejranějším období převažuje nad alkoholem i kyselinami cukr, v oblibě ho tedy mají především dámy. Nejrozšířenější variantu ale tvoří tzv. burčák ve varu, kdy jsou výše zmíněné tři proměnné v harmonické rovnováze. „Po zlomení“ postupně ubývá cukr a vystupuje chuť alkoholu a kyselin. Následující mladé víno už téměř žádný cukr neobsahuje.
Taky už se vám sbíhají sliny? Tak si hlavně neberte radu: „Člověk by měl každý rok vypít tolik burčáku, jako má krve v těle,“ příliš k srdci. Je sice pravda, že obsahuje velké množství vitamínu B, C, stopové prvky a bílkoviny, které mají blahodárné účinky na zažívání, nehty, vlasy a pokožku. Ale nezapomínejte při moštově sladké chuti také na obsažený alkohol! V burčáku se pohybuje kolem jednoho až sedmi procent.
Foto: Pixabay, ceskestavby.cz
