Ready player one je v první řadě knížka, která pobláznila svět. Především nerdů a geeků všeho druhu. Nabídla totiž popkulturní retro jízdu, která měla švih a říz a svým pomrkáváním ke kultovním klasikám ze světa filmu a videoher potěšila nejedno srdce přerostlých kluků a holek. Jak si tedy poradil jeden z nejlepších režisérů všech dob s její adaptací?

Steven Spielberg sám je nerd, který na rozdíl od obyčejných smrtelníků má trochu větší možnosti, jak si vyhrát. A zaplať pán bůh za ně, protože tohle hraní stojí vážně za to. V Ready player one je totiž Steven v plné síle a úplně cítíte, jakou radost z tohohle natáčení měl.

Ready player one = zhmotněný nerdgasmus?

Bez jakéhokoliv dlouhého úvodu se ocitneme ve světě budoucnosti, který stojí za tak starou belu, že všichni raději tráví svůj čas v systému virtuální reality pojmenované OASIS. Navíc máte možnost vydat se po stopách hry, kterou tam zanechal již mrtvý stvořitel a jejím vyhráním zdědíte jeho podíl a tím plnou kontrolu nad OASIS. To zní lákavě? Akorát celých pět let nebyl nikdo schopný vyhrát závod, kterým to vše začíná.

A v tom momentě se vám zatočí hlava. Svižným krokem se totiž dostanete do fáze, která kopne do vrtule, přidá ještě víc a do konce vás už nepustí. Navíc poprvé oceníte možnosti, které i ty filmová virutální realita skýtá. Hlavní hrdina Wade Watts, respektive jeho avatar Parzival, třeba závodí v DeLoreanu z Návratu do budoucnosti, sokyně, později kamarádka Art3mis má motorku z anime Akira a na trati je třeba prohání agresivní King Kong. Jinými slovy hra najdi všechny popkulturní reference začíná.

A nebudete ji mít šanci vyhrát. Těch narážek je moc. Ve velkých scénách se ztratí ve svém množství, jindy je nebudete mít šanci poznat, protože referují o něčem třeba pro české publikum méně známém. Ale to nevadí, protože bije-li vaše srdce v rytmu geeků, je to silný zážitek.

Spielberg si s filmem poradil na jedničku

Navíc formálně se jedná o skvěle zrežírovanou podívanou, která má spád, že dvouapůlhodinovou délku vůbec nepocítíte. Klasicky Spielberg nešetří patosem a jistou dávkou okaté naivity, ale vzhledem k tomu, že to solí s přehledem a jistotou, žerete mu to i s navijákem.

Své slabší chvilky si Ready player one vybírá především v momentě, kdy se odehrává v reálném světě, a kdy vyprávění nejčastěji krapet drhne. Jenže má dva velké trumfy v podobě sympaťáků Marka Rylance a Simona Pegga hrající dva zakladatele OASIS. Za oba palec nahoru. Zvláště Rylance je ve své lehce neurotické, introvertní kreaci velmi kouzelný.

Jinak v jádru mi tenhle film připomněl hodně E. T. mimozemšťana nebo Návrat do budoucnosti. Druhý jmenovaný nejen hudbou Alana Silvestriho, který na svůj soundtrack rád odkazoval, ale především atmosférou. Jedná se totiž o poctivé dobrodružství, které je značně hravé a dostatečně napínavé, přesto v jádru jednoduché, ale zajímavé. Prostě taková pohádka pro odrostlejší a sakra povedená. Pokud máte podobné příběhy rádi, budete nadšení.

Foto: © Warner Bros.