I díky šikovnosti francouzského dua Lumiérů a jím podobných všeumětelů, se můžeme v dnešní době kochat z bohaté „digitálními efekty v každém druhém snímku nabité“ kinematografie.
Samotné začátky filmové tvorby se nesly v duchu tzv. silent movies, jejichž následná zvuková podoba „odrovnala“ mnoho „nevyhovujících“ herců. Naneštěstí pro dnešní generaci je valná část snímků, díky svým hořlavým vlastnostem, navždy ztracena, a my se můžeme jen stěží domnívat, o jaké filmové skvosty jsme byli díky tomu ochuzeni. Naštěstí, i díky soukromým sbírkám a pár „přeživším“ z filmových ateliérů, se můžeme i v dnešní době těšit z takových děl, jakým byly snímky Metropolis, první filmová verze Fantoma opery nebo nadčasový snímek o lásce a zradě v podobě Erotikonu.
Jaké však byly idoly tehdejší doby, než mistři zvuku „dohnali“ větší část hereckého osazenstva k násilnému ukončení kariéry? Doba němých filmů je nenávratně pryč. Nicméně v tomto článku bych se s vámi ráda podívala do minulosti na to, jaké ženské hvězdy z počátku 20. století dominovaly v očích mužské populace za někdejší sexuální symboly.
První česká herečka evropského formátu, kterou si pro své snímky vybral i samotný „mistr thrillerů“ – Alfred Hitchcock (přesto, že kvůli svému přízvuku byla ve snímcích předabována), nebyl nikdo jiný než Anny Ondráková, známá také jako Anny Ondra. Tato původem polská rodačka se proslavila (ne)jen svými humorně laděnými snímky, převážně ve spolupráci s Karlem Lamačem, který se jí stal celoživotním přítelem. Zahrála si v mnoha zahraničních filmech. Po jejím odchodu z Československa, kdy se seznámila s německým boxerem, později svým manželem, Maxem Schmellingem a natrvalo se usadila v Německu, hledal Lamač náhradu za Anny v podobě Věry Ferbasové. Možná i díky svému „árijsky vypadajícímu vzhledu“ měla velkou popularitu u nacistických pohlavárů, kteří chtěli manželský pár, i přes jejich nevoli, získat pro svou propagandu. Anny byla neprávem osočena z kolaborace, díky čemuž jí byl znemožněn návrat do tehdejšího Československa. Na své rodiště i přesto vzpomínala do konce života s láskou.
Brigitte Helm ve snímku „METROPOLIS“ – 1927
Roku 1927 přišel Fritz Lang se svým expresionisticky laděným sci-fi snímkem „Metropolis“. Ten se možná i díky svému fanatickému příběhu a symbolismu stal Hitlerovým oblíbeným snímkem číslo jedna. Fanoušek v podobě nacisty však po právu režiséra příliš netěšil. Díky tomuto snímku, který bychom mohli nazvat i jako praotce dnešních scifi, se do povědomí diváků zapsala německá herečka Brigitte Helm. Ostře vystupovala proti rolím, kde ztvárňovala jen samé, tehdy velice populární, „femme-fatale“. Možná i díky politické situaci tehdejší doby se po vypršení kontraktu s UFA stáhla do ústraní a do konce svého života odmítala jakékoliv rozhovory o svém působení ve filmové branži.
Kontroverzní americká herečka polského a slovenského původu, známá pod pseudonymem Pola Negri, se začala filmové kariéře věnovat v podstatě z „existenčních důvodů“. Tuberkulóza ji donutila skončit s baletem a jelikož filmový průmysl zažíval svůj zlatý věk, rozhodla se živit jako herečka. Po letech, kdy její popularita dosáhla samého vrcholu, se její sláva začínala ubírat směrem „od desíti k pěti.“ Její exotický vzhled měl výrazný vliv na popularitu v němých filmech, avšak díky silnému polskému přízvuku ji následný přechod ke zvukové podobě filmu jako herečku odepsal. Byla známá svými románky s Chaplinem nebo Valentinem, který i po své smrti zůstal její celoživotní láskou.
Louise Brooks
Její tehdy kultovní mikádo, ve své době platné jako čistě mužský sestřih, se stalo díky této herečce módním vzorem pro ženy a dívky 20.let 20.století. Je tomu pár let, co skončila první světová válka, sufražetky si vydobily volební právo a na scénu přichází Louise Brooks – americká rodačka, která takřka na svou vlastní pěst dobyla Hollywood. Díky svému okázalému chování, které bylo tehdy vlastní pouze mužům své doby, se stala po právem ikonou životního stylu tzv. flapper girl – v kurzu byly emancipované štíhlé dívky, které holdovaly čistě mužské zábavě jakou bylo pití alkoholu, účast na bujarých večírcích nebo jízda ve vlastním autě. Dámská móda nabrala podobu mužského stylu. I tomu se říká být ve správný čas na správném místě. Proslavila se především díky filmu „Pandořina skřínka“ z roku 1929. Přes velkou popularitu bohužel její kariéra, i díky neshodám s produkcí a následnému umístění na černou listinu, upadala. Herečka, která se vzala vzorem Lizy Minelli pro její roli Sally Bowles ve slavném „Kabaretu“, byla nucena v pozdějších letech okusit například práci společnice nebo callgirl. Svá pozdější léta strávila spisovatelskou tvorbou.
Ita Rina snila o dráze herečky již od svých dětských let. Přes nevoli rodičů odjela do Berlína, kde po čase získala menší role. Tato chorvatská kráska se však takřka přes noc nejvíce proslavila svou ústřední rolí v Machatého eroticky laděném snímku „Erotikon“, z roku 1929. Do povědomí diváků a kritiků se později zapsala i svou bravurně ztvárněnou rolí prostitutky, tehdy v již zvukovém filmu „Tonka Šibenice“, která padne až na samotné dno lidské existence. Kvůli manželovi odmítla nabídku hrát v hollywoodských filmech a ke konci života se věnovala především tvůrčí práci a výchově dětí.
Greta Garbo
Možná to byla její chladná švédská krása, možná to byla místy až magická lhostejnost jejího hraní. Jisté je, že Greta Garbo se právoplatně zapsala do filmových dějin jako jedna z legendárních hereček, která i přes svůj silný švédský přízvuk obstála v pozdějších zvukových filmech. V roce 1954 získala za celoživotní přínos filmu ocenění v podobě Oscara. Z filmového průmyslu odešla ve svých 36 letech a zbytek života prožila v ústraní svého bydliště v New Yorku.
Doba němých filmů má i dodnes své typické kouzlo. Možná i díky tomu se rozhodl režisér Michel Hazanavicius natočit snímek „Umělec“ (The Artist), který v roce 2011 dominoval vším, čím se éra němých filmů vyznačovala. Však výsledek jeho snahy jste mohli posoudit sami.
Na jaký snímek z němé éry však nejraději nostalgicky zavzpomínáte vy?
Foto: pixabay.com
