S vědomím, že teď půjdu proti aspoň trochu spokojené většině, napíšu, že Dívka ve vlaku slibovala mysteriózní napětí s důmyslnou zápletkou, jenže podle mě nic takového vůbec nedodala. Místo toho vyjela na utahanou vyhlídkovou jízdu, která se tváří, že nabízí víc, než tomu skutečně je.
Nečetl jsem knihu, ale údajně, jak to tak vždy bývá, je to v psané podobě o dost lepší. Nic naplat, měl jsem si knížku přečíst dřív, než jsem vyrazil do kina, teď už se mi nijak zvlášť nechce. Až tak mě film zklamal. Možná se vrhnu do čtení po delší době, až ze mě tenhle zážitek vyčichne a já pozapomenu, co se na plátně dělo. Nebo podle mě spíš nedělo.
V tom je totiž potíž. Mně ve finále přišlo, že se vlastně nic nestalo. Příběh je jednoduchý, jenom komplikovaně vyprávěný. Samozřejmě že záměrně, přesto mě po nějaké době tahle vyprávěcí spletitost začala iritovat. Připomínala mi machrování arogantního inteligentního člověka, který i ty nejjednodušší myšlenky balí záměrně do komplikovaných souvětí.
A když člověk háv těchto spletitostí prokoukne, tak bohužel už předem odhadne, jak celý film skončí. Tím přijde ještě o to šokující finále, které ho má definitivně uzemnit.
Dívka ve vlaku prostě není Zmizelá!
Tomuhle srovnání se nevyhnu a nebudu první ani poslední, kdo ho použije, ale Dívka ve vlaku chce hrozně být jako Zmizelá od Davida Finchera. Ale není. Fincher totiž natočil přesně to, co Tate Taylor natočit chtěl, ale nenatočil. Zmizelá diváka záměrně a úspěšně mátla, ale prokouknout zápletku bylo těžké. Zmizelá překvapovala, šokovala a vzala dech svým finále. Zmizelá je nadprůměrný a originální film podle knižní předlohy, který se objeví jednou za čas a v člověku ještě hodně dlouho rezonuje. A Dívka ve vlaku tohle všechno chtěla taky být, možná i mohla, ale nestalo se tak.
Zůstává jen příběh nenaplněných ambicí. Že se mířilo mnohem výš, je evidentní ze slušně odehraných hereckých partů a celkově řemeslně dobrého zpracování. Bohužel formální kvalita snímku nedokáže přebít fakt, že viděné by se možná více hodilo pro epizodu některé z Kriminálek než pro celovečerní film. Zhuštěno do čtyřiceti minut by mě to tedy bavilo mnohem víc.
Takhle zůstala roztahaná nuda schovaná za spoustu flashbacků, postupné a pomalé rozkrývání pravdy a rozvážný voiceover Emily Blunt. A i když ve finále budete možná někteří shovívavější než já a řeknete si, že to bylo docela fajn, nebo že se na to koukat dalo, určitě budete cítit, že potenciál nebyl využit naplno. Nebo že by to snad ani nešlo?
Foto: Oficiální stránky filmu
