Být šťastný v partnerském vztahu se zdá jako samozřejmost. Jistě, vztahy by měly přinášet do našeho života štěstí a jistotu. Co když se to ale neděje?
Partnerské vztahy by měly našemu životu dodávat jakousi přidanou hodnotu, ve skutečnosti je to ale poněkud složitější. Mnoho z nás se například může podívat na své minulé vztahy a s odstupem času konstatovat, že zdaleka ne všechny byly šťastné a pro nás dobré. Ale my jsme to v jejich průběhu neviděli. V tom je totiž zakopaný pes. Svou vlastní deziluzi vidět nechceme, a tak se vzpíráme tomu, co už o nás naše okolí dávno ví a vidí.
Velmi často se setkáváme s tím, že našim přátelům se na našem partnerovi něco nezdá. Nemají ho rádi nebo mají výhrady k jemu samotnému nebo k našemu vztahu. My jejich pochybnosti ale odmítáme. Jednoduše proto, že nejsme připraveni na zklamání ani na radikální krok.
Jaké jsou ale ukazatele, které nás bezpečně a postupně přivedou k zjištění, že možná žijeme v ne až tak dobrém vztahu, který nám škodí?
1. Partner se vám vzdaluje
Tento efekt může přijít z obou stran. Jeden z partnerů se zkrátka tomu druhému začne odcizovat. Často se snažíme ignorovat fakt, že jsme nešťastní, a stejně tak můžeme úspěšně přehlížet to, že ten nešťastný je i náš partner. Abyste zjistili, jak na tom jste, musíte jít s kůží na trh. Jedině pak se máte šanci reálně dozvědět, jestli je váš partner ve vašem vztahu opravdu tak šťastný a spokojený, jak si sami namlouváte.
2. Necítíte se uvolněně
Ve svém vztahu byste se měli cítit příjemně a uvolněně a být sami sebou. Pokud máte kvůli partnerovi pocit, že sami sebou být nemůžete, je něco špatně. Dalším ukazatelem je fakt, že se při pomyšlení na váš vztah cítíte nervózně a nepříjemně. Představa víkendu s partnerkou ve vás vyvolává pocit nervozity a nepříjemnosti.
Pokud se se svou partnerkou necítíte dobře, je to znakem toho, že se děje něco špatného.
3. Nechcete o svém vztahu mluvit
Protože máte pocit, že ani nemáte o čem mluvit. Vaše vztahová rutina vám zevšedněla a ani vy, ani vaše partnerka neděláte nic pro to, aby se váš vztah zlepšil. A tak ráno vstanete, nasnídáte se, jdete do práce, odpoledne odpočíváte a nakonec jdete spát. A další den zase nanovo.
Pokud se cítíte divně při otázkách na váš vztah a už dlouhou dobu používáte neutrální a univerzální odpovědi, zamyslete se.
4. Přestali jste dělat zábavné věci
Dříve jste cestovali, jezdili na kole, plavali, vyráželi na výlety a sportovali. A okruh vašich společných zájmů se postupně smrskl na civění na televizi z proleženého gauče. Jistě, vztah je i o rutině, ale nemůžete se zakopat doma, zírat na televizi a považovat to za šťastný vztah. K plnohodnotnému vztahu je toho totiž potřeba trochu víc. Je třeba stavět na zážitcích a vzpomínkách.
5. Nemluvíte o svých pocitech
A neumíte promluvit o věcech, po nichž toužíte nebo je máte rádi. I to může být znakem odcizení. Na začátku vztahu jste byli plní ideálů, lásky a spousty hormonů, které uvolňovaly vaše zábrany. Teď, s odstupem několika let, si neumíte představit, že byste se své partnerce svěřili a mluvili s ní o svých pocitech a touhách. To je třeba napravit.
6. Máte až moc blízkých přátel
Je sice skvělé mít rodinu a dobré přátele, na které se můžete spolehnout, ale vaše partnerka by nad nimi měla mít o něco navrch. Měla by to být právě ona, komu se půjdete svěřit s nepříjemností nebo problémem. Pokud zjistíte, že hledáte podporu jinde, než ve svém vztahu, zamyslete se proč. Možná vám partnerka a váš vztah nedávají to, co potřebujete. A to musíte řešit.
7. Vyhýbáte se
To je asi nejzásadnější ukazatel. Po dlouhé době ve vztahu jste si uvědomili, že vlastně nemáte žádný čas sami na sebe. A tak se jej snažíte získat na úkor společně stráveného času. Pár hodin o samotě nikomu neublíží, ale pokud se z vašich soukromých chvilek začne stávat nutnost a pravidelný základ, můžete časem zjistit, že je vám bez partnerky vlastně tak nějak lépe.
A až to zjistíte, nebude už čas to napravit. Protože za celou tu dobu se ve svém vztahu s partnerkou odcizíte natolik, že cesta zpět už bude prakticky nemožná.
Zdroj: Bustle
Foto: Giphy, Unsplash/Korney Violin, Frank McKenna
