Všechno krásné jednou končí a výjimkou není ani ostravský festival Colours of Ostrava. Patnáctému ročníku včera úspěšně odzvonilo a můžeme znovu rok napjatě vyčkávat, koho nám ředitelka Zlata Holušová doveze příště.
Živá a na pódiu trochu střelená Barbora Poláková byla schopná nakopnout všechny návštěvníky do posledního dne. S trojicí kamarádek v zářivých teniskách ovládly elegantně celou stage. „A my jsme zjistily, že tady se dá i běhááááát!“ vykřikovala Polákova, když nadšeně letěla jako s větrem o závod.
Nenudit se nedalo ani na živelných Lazer Viking. Fenomén Jakub Kaifosz nezklame na žádném koncertu a i po nedávno získané slávě působí jako hvězda světového formátu. Aby si diváci odnesli co nejoriginálnější zážitek, stráví pokaždé polovinu písniček mezi nimi a zpívá jim tak přímo face to face. Na malé Full Moon stage ho všichni nadšeně volají zpátky, jako bychom se přesunuli na Hlavní pro nějaká známější jména. Jakub teda nakonec přichází a při pohledu na hltavě vzhlížející publikum říká:“ Já se vlastně zapomněl rozloučit. Tak nazdar!“ zahazuje mikrofon a hrdě odchází zase pryč.
Po neskutečně rychlých prstech Rodrigo y Gabriela z minulého roku přichází 2Cellos. Dva chorvatští bohové cell s hity od AC/DC, Nirvany, Rolling Stones, Coldplay, U2 nebo Guns
N´Roses svou maličkostí vyplňují obří pódium a návštěvníci zapomínají na bolavé nohy a tančí jako o život. Nadpozemským výkonem ohromili i sluníčko, které konečně po propršeném dni vyklouzlo z oblaků.
Kdo pochyboval, že by ho písničkář Passenger bavil a že by se ještě po celou dobu udržel na nohách, mohl valit oči z důlků. Britský zpěvák si to před všechny nakráčel sám a jediným štítem proti zřejmé převaze mu byla kytara. Se srdcem na dlani předvedl tak přesvědčivý výkon, že nikdo neodcházel zklamán. „Mám sice jenom jeden známý hit, ale klidně ho zazpívám desetkrát nebo jedenáctkrát,“ vtipkoval s odkazem na Let her go. Ke každé písničce přidal osobní komentář, jak vznikla, co znamená a tím ohromil.
S Brity se poslední den roztrhl pytel a tak hned s dalším bodem programu přichází The Vaccines. Pár indie rockových písniček a je jasné, že nás čeká další skvělý zážitek. Světelná show, chytlavé tóny a přiměřené blbnutí na pódiu stvořily padnoucí koktejl na míru.
S nachýleným večerem přichází i konec. Míjející tváře už nejsou tak usměvavé, spíše smutné z posledního koncertu, přibližujícího se mílovými kroky. Hlavní stage naposled zaplňují, opět britští, Underworld. „Na tohle pařil už můj táta!“ říká někdo vedle mě. Legenda elektronické hudby je sázkou na jistotu. Někteří ale po půlce přechází ještě na Agrofert stage, aby stihli o koncert víc. Česká skupina Mydy Rabycad s oslňující zrzkou, která osobním fluidem přitáhne každého blíž. V energických rytmech naposled tančíme a užíváme si atmosféru festivalu.
Jak vše shrnout? Největší nářez hudby byl první a poslední den, kdežto dny mezi tím tak nějak klopýtali za nimi. I když se pokoušeli dohonit je jmény jako Of Monsters and Men, Aurora, Caro Emerald nebo Kodaline, něco tam zkrátka chybělo. Ale aspoň člověk šetřil síly na poslední den a trochu to i splnilo možná plánovaný účel.
Největší koncertová mačkanice přišla s Monkey Buisness. Nejvíce lidí přišlo v neděli a před začátkem Barbory Polákové, člověk musel absolvovat nejdelší fronty na vpuštění do areálu. Nejvíce barevná, ale bohužel díky pláštěnek, byla sobota. Oproti posledním dvěma letům s tropy každý den, počasím výjimečný ročník. Nějakou slečnu dokonce zaskočil tak, že si to rozbahněným povrchem rázovala v lodičkách a stala se tak hitem fotek z festivalu. A jak jste si koncerty užívali vy? Já myslím, že o byla zase pořádná pecka.
Foto: Colours of Ostrava – Matyáš Theuer, Rock and Pop, Marcel Mika
