Poprvé se setkali ve výtahu bytového domu. Byl to vysoký šestipatrový moderní činžák v centru města. Blížilo se poledne. Jakub měl na sobě uniformu a Iveta vypadala, jako kdyby právě vyšla ze solárka. Měla na sobě dokonalý make-up, blond vlasy sestříhané do střapata a pleť zbarvenou do hněda. To všechno Jakub vnímal, než se výtah nenadále zastavil.
Chvíli tam tak stáli a nic neříkali.
Výtah stál mezi druhým a třetím patrem a vůbec se nehýbal. Jenom svítil. Jakub zmáčkl tlačítko svého patra. Nic se nestalo. Ani po tom, když stiskl tlačítko, které bylo nadepsáno: Použij jen v případě nouze!
„Budeme muset někoho zavolat!“ řekla Iveta.
Jakub mlčky vytáhl mobil a hledal kontakty. Na stěně výtahu visela cedulka s číslem servisní služby. Bohužel měli obsazený tón. „Nemáte číslo na našeho správce?!“ zeptal se.
„Já tady bydlím s manželem. V šestce!“
Jakub se podíval na tlačítka. Jeho čtyřka a její šestka zůstaly podsvícené. Ale stále stáli mezi tím druhým a třetím patrem.
„Tak snad někdo přijde!“ vzdychl.
Měla plné rty a oči plaché laně
Iveta si olízla rty. Měla je plně rudé a výrazné. Hezké modré oči. Trochu jako oči plaché laně. Ale na laň už příliš nevypadala. Mohlo jí být pětatřicet, ale bylo vidět, že se hodně udržuje. Byl to typ s vysokou hladinou estrogenu. Přestože byla štíhlá, vyzařovala z ní výrazná ženskost. Velký sex-appeal. Zaplňovala jím celý prostor výtahu.
„Já zavolám manželovi!“ řekla.
Otevřela kabelku. Chvíli trvalo, než objevila mobil. Jakub netrpělivě zíral na to, jak telefonuje. Šermovala drobnou rukou. „No fakt jsem ve výtahu, miláčku, prosím tě můžeš něco udělat? Já vím, že jsi na poradě. Jenže já to tady už moc dlouho nevydržím!“
Iveta vzdychla a odložila mobil. Položila si kabelku na podlahu a sama si dřepla se zády opřenými o stěnu. Vypadalo to tady na dlouho. A ke všemu ještě s tím protivným člověkem.
„Vy jste policajt?“ zeptala se po nějaké době.
Mlčky přikývl.
„A to nemůžete něco udělat?!“
Jakub si přidřepl k ní. „To bych mohl. Jenže to by pak můj šéf zjistil, že jsem doma a ne v terénu.“
„Bože!“
Iveta obrátila oči v sloup. Její nervy byly na pochodu. Vytáhla cigarety a pak chvíli hledala zapalovač. Když ho objevila a chtěla si zapálit, ozval se Jakub. „Chcete nás udusit?“
„Ježišmarjá! Vy s tím naděláte! A co tady budeme jako dělat?! Já jsem měla už dávno jíst! Celý dopoledne jsem ve fitku! A vy tady místo toho, abyste pokutoval lidi za parkování, čumíte!“
Jakub vstal. Iveta se taky okamžitě zvedla. Vzduch byl vydýchaný. Jakub se začal potit. V břiše mu hlasitě zakručelo. Iveta si překřížila nohy. Deset minut bylo hluboké ticho.
„Nemůžete se otočit?!“
Jakub na ni udiveně pohlédl.
„Já to vážně nevydržím!“
Iveta udělala zvláštní úkroky sem a tam. Kroutila se jako užovka. Panebože, pomyslel si Jakub, to mi ještě scházelo. Ta hysterka mi snad počůrá moje nové polobotky!
Ozývaly se hlasité zvuky. Jako když teče voda ve dřezu. Jakub stál čelem ke stěně a zíral na to, jak se mu kolem bot roztéká moč. Pak se oblékla. Zase bylo hodně dlouho ticho.
Intimita a zoufalství je sblížily
Když je konečně vyprostili, seděli oba na podlaze. Iveta něco povídala, zatímco Jakub měl zarudlé oči. Iveta taky brečela. On ji chlácholil a podpíral ji. Technik z výtahové služby byl na rozpacích. Co by taky měl říkat. Podle všeho tady strávili přes šest hodin. Dřív to nestihl. Měl dnes perný den. Stavil se ve Fortuně a prohrál půl výplaty. Pak uvízl v městské zácpě. Tolik promrhaného času už dlouho nezažil.
„Hlavně, že to dobře dopadlo, lidi!“
Za několik dní se spolu sešli v jedné vinárně. Potřebovali probrat to, co ve výtahu nestihli. Už se tomu pouze smáli. Byl to prostě osud. Asi se to mělo stát, že oni dva se poznají. Iveta žertovala. Vypadala božsky. Jakub se jí líbil, protože měl nadhled. Přežil šest hodin jejích emocí. Opravdový chlap. Žádný mámin mazánek. Jednoho takového měla doma. Potřebovala změnu. Potřebovala mužský testosteron. Bez muže je to horší než být bez čokolády.
Pozdě v noci došli k jejich domu. Přivolali výtah a nastoupili. Přitažlivost mezi nimi každým metrem stoupala.
„Nechceš zajít na kafe?“ navrhl.
Došli k jeho bytu. Odemkl a ve dveřích ji políbil. Sáhl jí do klína. „Prosím, tady ne,“ vzdychla.
„Tak kde?“
Vzala ho za ruku a vedla ho zpátky k výtahu. Ještě tam stál. Nastoupili a Jakub stiskl tlačítko do šestky.
Pak se výtah rozjel a oni se na sebe vrhli.
