S menším zpožděním se ještě vrátíme ke zbytku Aerodrome festivalu, abyste si mohli připomenout jeho atmosféru. Případně, pokud jste nedorazili, abyste měli představu, o co jste přišli. Podívejme se nyní na den druhý, který měl pro fanoušky rapu asi nejslabší line-up, přesto měl určitě co nabídnout. Fotoreport na konci.

Jelikož se jednalo o pátek, tak jsem po práci nemohl dorazit úplně brzy a z odpoledních interpretů mě bohužel minulo vše. Jako první jsem tak slyšel asi 5 minut z Voxela, což je jistě talentovaný mladík, zpěvák a instrumentalista, ale určitě úplně jiná krevní skupina než já. Jelikož vedle stage, kde hrál, byly Toi-Toiky, tak mi alespoň zpříjemnil močení, takže asi dík.

=>Aerodrome festival DAY #1 – Wiz Khalifa, MØ, Ektor a další + fotoreport<=

Občas technika pozlobí

Poté už následovalo jedno z větších jmen zbytku večera: Portugal. The Man, kteří mají na kontě globální hit Feel it still. Což je podle mě bomba písnička s chytlavým refrénem, proto mě překvapilo, že zbytek playlistu už tak zajímavý nebyl. Jednalo se určitě o docela fajn záležitost, ale nic co by vskutku strhlo a zanechalo hlubší dojem. Proto se bohužel nejsilnějším momentem jejich koncertu stal závěr jejich vystoupení, kdy zakončovali set právě výše zmíněným songem. Což fanoušci náležitě ocenili, bohužel ale během něj se zvukařům sesypala technika a všechno zmlklo. Frontman tenhle fail „ocenil“ naštvaným, ale pochopitelným odhozením kytary. Kapela se ještě vrátila pro potlesk, ale škoda již byla napáchaná. Přestože Aerodrome jinak disponoval vyladěným zvukem, tenhle moment si bohužel za rámeček nedá…

Po tomto koncertu svou show rozjeli MarpoTroublegangem, kteří byli ten den jediní zástupci z rapové scény. Opřeli se do toho, jak jsou zvyklí, s vervou sobě vlastní, a nakopli energický představení. Nicméně k dispozici měli menší pódium a koncert začal ještě dřív, než se smráklo a podle mě to mělo na výsledek svůj vliv. Marpo se s tím co dnes předvádí, hodí na větší stage, kde si může dovolit okázalejší pódiovou show. Tu k dispozici neměl, což je škoda, přesto ale potvrdil, že s poslední deskou Dead man walking se trefil do černého a zaslouženě se hřeje na momentálním výsluní nejen české rap music, ale i českého showbusinessu všeobecně.

Chvrches překvapili, Stone sour si jistě odehráli svoje

Na hlavní stagi pak následovali skotští Chvrches, které jsem neznal. V rámci samostudia jsem si je během dne poslouchal a upřímně tahle parta zní naživo lépe než z nahrávky. To, co při domácím poslouchání zní jako tuctová elektro-popová záležitost, při živém provedení dostává další rozměr v podobě osobitého projevu. Palec nahoru.

Následně se přiostřilo, jelikož se do kytar a mikrofonu opřeli američtí Stone sour. Hard rockové kapele vévodí nezaměnitelný vokál s rozsahem 5,5 oktáv Corey Taylora. Jestli vám tohle jméno nic neříká, tak vězte, že Corey je taky frontmanem Slipknot. Podle toho show vypadala, přesto oproti Slipknotům šlo o větší polívčičku, která si přeci jen hraje více s melodií, i když tvrdší. V daném žánru ale poctivá práce, která podle mě bavila i ty, co podobné hudbě neholdují.

Lana Del Rey hlavou v Praze

Následně už přišel pomyslný vrchol večera, neb na pódium Aerodromu sestoupila královna melancholie Lana Del Rey. Pozdravila Prahu, což u Panenského Týnce vzbudilo nejeden úsměv. Nicméně geografickou neznalost odpouští fakt, že jako Američanka uvažuje v jiných intencích a nějakých 40 km vlastně fakt zase od Prahy tak daleko není. Navíc, aby se zavděčila slovanskému národu, zvolila jako doplněk sukni značky Adidas a to se cení. Během show šla párkrát i do podřepu, zde musím podotknout, že klasický slovanský dřep, který vyznávají tzv. „gopnici“, úplně nezvládá. Ale od New Yorčanky, milí spoluslované, nelze zase čekat zázraky.

Samotná show byla postavená především na kinematografických projekcích. Scénu z filmu připomínalo i pódium, na kterém byl třeba velký klavír, závěsná houpačka či palma. Lana zpívala tklivě, občas s podkresem, doprovázeli ji dvě vokalistky, nicméně asi nejsem ten správný koncový příjemce, na její vlnu jsem se úplně nenaladil. Objektivně šlo určitě o kvalitní záležitost, já ale dávám přednost živelnějším záležitostem. Lana pro mě bude na rozdíl třeba od výše zmíněných Chvrches spíš věc domácího poslechu, než vzpomínka na nezapomenutelný živý hudební zážitek. Skalní to jistě viděli jinak. Taky každou píseň odměnili ten den jistě nejhalasnějším potleskem a nejhlasitějšími podporujícími projevy.

V tomhle ohledu Laně můžu věnovat určitě respekt za přístup k fanouškům, kdy těm nejvěrnějším v první řadě věnovala skoro 15 minut, kdy poctivě podepisovala vše, co jí přišlo pod ruku a ochotně se fotila s každým, komu se jí podařilo vecpat svůj telefon. Před přídavkem ještě jednou připomněla, že Praha je úžasný město, což všichni v Panenském Týnci „ocenili“ a svojí show tak zdárně uzavřela.

Foto: Gnosis Snop