Zpovídali jsme Viktora Petrlíka, předsedu klubu Lanna Gym a zároveň několikanásobně oceněňovaného českého fightera.

Jak jsi začínal s bojovými sporty? 

Mě k bojovým sportům přivedl Jean-Claude Van Damme. Tenkrát jsem hltal všechny jeho filmy, to mi bylo nějakých 14 let. O pár měsíců později jsem už měl zavěšenou pet láhev na stromě a už jsem trénoval všechny ty jeho slavný otočky, dělal rozštěpy na židlích a okopával stromy. To byl můj začátek u bojových sportů. Později jsme šli, s kamarádem ze školy, zkusit karate. To mě ale moc neoslovilo, neustálé nácviky katy a žádnej boj. Zhruba po půl roce se mi podařilo přesvědčit našeho mistra karate a začali jsme se pravidelně scházet o víkendech v tělocvičně, kde mi dával strašně do huby. Trvalo to asi tři měsíce. Myslím, že jsem se nic nenaučil, ale asi mě to zocelilo. Další zajímavá zastávka byla na Štvanici. Bylo to místo, kde se scházeli bojovníci a hlavně legendy z tehdejší české bojové scény a jen se spárovalo. Na to vzpomínám hodně rád. To mohl být rok 1991. Bohužel, netrvalo to dlouho. Možná, že to tam tenkrát zavřeli a vše skončilo. Zhruba o rok později jsem se doslechl, že je v Praze první klub thajského boxu Hanuman Gym pod vedením Petra Macháčka a tam jsem taky zakotvil na dlouhý roky.

Co jsi dokázal v thajském boxu ? 

1995 mistr ČR, 1995 účast na MS v Thajsku, 1996 vicemistr Evropy z Anglie 2001 účast na ME v Portugalsku, v ČR bez porážky. 

Jaké to bylo v 90. letech ?

Kdybych měl srovnat devadesátky a současnost, tak asi první mě napadá to, kdo dneska dělá bojový sporty. Přijde mi, že tenkrát byla Praha mnohem nebezpečnější a tak bojový sporty přitahovaly hlavně lidi, co to potřebovali ke své práci jako ochranky, žoldáci, policajti atd.. a naopak zase ti, co to potřebovali ke stylu svýho života, lidi z ulice mafiáni a grázlíci 🙂 . V dnešní době je to vnímaný už jako sport pro všechny, a to je dobře. Jinak ten sport se strašně rychle vyvíjí a  vyvíjejí se i metodiky tréninku. Abych to přirovnal, tenkrát jsme znali údery, ale nevěděli jsme jak se je správně naučit, natož jak je co nejlíp používat. To vše se v podstatě dělo intuitivně, a to má určitě svůj limit. Bohužel si myslím, že tenhle nedostatek s sebou vleče do dneška dál dost trenérů v ČR . Často kluci odbouchají několik zápasů a už otvírají nové kluby, v horším případě jen něco odtrénují.  Jasný, že nějak se začít musí a školu na to tady žádnou nemáme, ale je potřeba se vzdělávat a hodně se učit. Určitě nám tady chybí generační předávání zkušeností od staršího trenéra mladšímu. Teď trochu odbočím do Běloruska, tam tohle funguje po generace. Starší trenér vychovává zápasníky a v momentě, kdy skončí svou profesionální kariéru a vycítí, že by z některého mohl byt i dobrý trenér (dobře si rozumí a x dalších okolností), tak ho vezme do svého učení.  Já se před deseti lety seznámil s trenérem  Andreyem Gridinem, který vychoval borce jako Alexej Ignashov, Zabit Samedov, Magomed Magomedov, ze současných Jury Bessmertny a teď čerstvý champion K1 world GP Chinghiz Allazov a mnoho dalších. Já měl to veliké štěstí, že ve mě uvěřil a začal mě učit trenéřině. Stal jsem se jeho druhým žákem. Tím prvním je Dimitrij Pyasecky – několikanásobný MS IFMA a současný trenér Zabita Samedova. Tohle je můj zdroj inspirace. U nás v Lanně už vyrůstá třetí generace trenérů Muay Thai, jsou to většinou moji závodníci a já se je snažím vést i po téhle stránce. Věřím si, že příštích dvacet let bude větší progres v trenéřině, a tím se zvedne i všeobecná úroveň našich bojovníků.

Jak jsi se dostal k trenéřině ? 

Když jsem ještě zápasil, tak už jsem zkoušel dávat soukromé hodiny. Ale opravdový začátek přišel v roce 2003, kdy mě oslovil Honza Dominec, bývalý prezident CMTA, že spolu otevřeme klub Muay Thai. V  roce 2004 byl Lannagym na světě. Teď, když na to koukám zpětně, tak prvních pár let beru spíš jako trenérský experimentování. Až potom, co jsem se seznámil s Andreyem Grydinem, tréninky začaly mít směr a začaly přicházet důležité výsledky i na mezinárodní úrovni. Už druhým rokem se taky snažím vzdělávat v oblasti psychologie a mentálního koučingu. Nevěřil bych, jak je to důležité pro práci s bojovníkama na té nejvyšší profesionální úrovni.

Jaký máš teď tým ?

Zajímavý, že se na to ptáš, protože já sám považuju za svůj největší trenérský úspěch vybudování stabilního týmu, kterej má v sobě oheň a chce zápasit, růst a vyhrávat. Dlouhý roky jsem se trápil s tím, že jsem někoho vychoval. Vyhráli jsme i spoustu zápasů, vyhráli jsme mistry republiky i nějaké mezinárodní turnaje, ale najednou ze dne na den skončili. Byly to těžký chvíle. Vždycky jsem si říkal: zřejmě asi ztráta motivace nebo jiné podobné důvody. Dneska už na to koukám jinak, každý zápasník prochází určitým vývojem jak po stránce fyzický, kdy se mu postupně zvedá tréninková zátěž, tak i mentální, kde zas postupem ve své kariéře stojí čelem větším a náročnějším výzvám. Přicházejí taky první krize, někdo tomu říká přetrénování. Opadne takový ten první zápal do toho sportu, do toho kámoši choděj pařit, a tak dál. Těch důvodů, proč skončit, se dá vymyslet asi neomezeně, na to je hlava expert. Řešení nebo alespoň velkej pomocník je právě dobrej,  zdravej tým. Takovej tým tě podrží, když je zle, jsi jeho součástí. Když je jeden bojovník zapálenej, tak je to bezva, ale když jich je deset, tak už je to vatra, která jen tak nevyhasne. Náš tým teď vypadá asi takhle: Petr Vondráček, Michael Krčmář , Vlado Idranyi, Ladislav Kryštůfek jsou naši Aclass bojovníci, kteří mají už více jak stovku zápasů, mladí talenti Tadeáš Růžička, Kryštof Mareš B-Aclass okolo padesáti zápasů, Tomík Nguen, Vít Kubín, Igor Mariščin Bclass okolo třiceti zápasů, Artur Tarasjuk, Pepa Slobodník Cclass okolo patnácti zápasů,  trenéři teda já, Jirka Mejstřík a Luboš Šuda a důležitým článkem je moje ženská Péťa, ta mě vždycky uklidní, když už se vším chci praštit, ale hlavně se nám stará o oblíkání o týmový hadry. Další důležitej člověk v našem týmu je Petr Krčmář, který spolu s Jirkou Mejstříkem pořádají několik turnajů do roka, kde se mohou naši kluci vyzápasit. Tak to je náš současný tým.

Jakých trenérských úspěchů si nejvíce ceníš? 

Pro mě mají největší váhu pyramidové turnaje, ať už jsou jednodenní nebo celoroční. Je to síto, kterým se kluci musí probojovat, proto považuju asi za největší úspěch vítězství  v TNA v Rusku s Vladem Idranyim, Michael Krčmař pyramidu na Novém Zelandu, Lada Kryštůfek EML, Tadeáš Růžička MS WAKO a IFMA,Luboš Raušer MS IFMA,  které vyhrál a každý mistr ČR, což jsou z našeho týmu skoro všichni 🙂 .

Máte svou tělocvičnu nebo kde trénujete? 

Určitě je dobré mít kvalitní zázemí pro přípravu a hlavně né se pořád nestěhovat. Teď jsme už 10 let v Nuslích, Svatoslavova 7, Praha 4 a máme společně s partnerským klubem PriMMAtama třípatrový klub. Já si jedu ve spodním sále s ringem Muay Thai, K1. PriMMAti v prostředním sále s klecí MMA a BJJ a vrchní sál je uzpůsobenej pro kondiční a kruhový tréninky.

Jaký máš způsob trénování? 

Rád rozvíjím individualitu. V první fázi, když příjde nováček, musí se naučit postoj, kroky, techniku. Musí získat sportovní náviky, jak se starat o tělo, jak se dělá fyzička, jaká výživa je dobrá, aby měl výkonnost a aby nekolísala váha zbytečně atd… Ruku v ruce se začne rozvíjet vůle, poctivost, odhodlání, a co je důležité vztah a vazba k tomu sportu. V druhé fázi přijdou nácviky a  první sparingy. Tenhle moment považuju za kritický, z nováčků se stávají thaiboxeři, a to je průser. Většina se přestane technicky rozvíjet a zamrznou třeba i na několik let nebo navždy. Hodně tady záleží na trenérovi, jaký má cit pro trénování a jaký  je pedant. Jak dávkuje ty sparingy a jak technicky náročné jsou ty drily. Jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu jsou  kvalitní základy, ty určují jak vysokou úroveň ten bojovník může jednou za x let dosáhnout. Proto se neustále vracíme k základům a pilujem vše znova a znova.  Následuje třetí fáze pro ty, co se rozhodli jít do zápasů. To už začíná byt pro mě zajímavější. Rozvíjí se schopnost improvizace jak efektně bránit a jak chytře útočit. První taktické návyky, držení rytmu boje, rozložení sil, učíme se předzápasovou fyzickou přípravu. A konečně čtvrtá fáze – tady jsem doma. Potom co kluci odboxují x zápasů a začnou se profilovat, ukážou svůj charakter v momentě boje, svoje silné a slabé stránky. Tady pro mě začíná asi ta nejzábavnější část práce, rozvíjíme individuálně silné stránky, pracujeme na konkrétních úderech a samozřejmě odbouráváme slabiny. Probíhají taktické přípravy na konkrétní zápasy. Těším se na pátou fázi, tu čekám, že příjde, až bude někdo z kluků v TOP 10 na světě 🙂 , to je můj sen. Vymyslet vítěznou taktiku a celou přípravu třeba na Sittichae, Benchameka nebo Petrosyana. To musí byt  nádherná práce. Vzpomínám si Grydin mě nedávno dobře pobavil, koukali jsme spolu na youtube a studovali  nějaké taktiky a narazili jsme na Bunchameka, koukáme na to a Andrey mi hlásí: „Jakou chceš vymýšlet taktiku, když on úplně všechno vidí“. Hodně nás to oba pobavilo, ale samozřejmě pak dodal, že pozdějc se nad tím zamyslí, že teď se musí připravit Chinghize na Džabara Askerova a Sittichae. Člověk si alespoň uvědomí jaká to je vysoká úroveň a že je před námi ještě hodně práce.

Připravuješ lidi i na MMA ? 

Ne, ale nebráním se tomu, jsem otevřená kniha. Sám jsem kdysi zápasil i v MMA a chodím na Brasilské jiu jitsuRobertu Kenovi, je to skvělý trenér a baví mě to. Myslím, že k tomu uspět v dnešní době ve světě MMA je důležitý být v něčem opravdu vynikající. Ať je to boj v postoji nebo zem, je to jedno, každý má k něčemu blíž, ale každý by měl být v něčem dominantní. Proto nevěřím v univerzální výuku MMA od všeho trochu. Často vidím jak trenéři zemaři vyučují postoj, to je stejný jako kdybych já vyučoval k thajboxu i zem. Asi bych je taky něco naučil, ale okrádal bych ty kluky o kvalitní základy a na vyšší zápasový úrovni by je to doběhlo. Takže já sem otevřenej spolupráci i v MMA, ale chci vyučovat jedno, ale pořádně .

Popsal bys předzápasovou přípravu? 

Je to takový broušení hran. Pracujem hodně na výbušnosti, zrychlení reakcí, akcentu do úderu. Zažíváme strategii, což je takový všeobecný plán, který se týká například držení domluvené vzdálenost, pohyb v ringu, třeba vystupňování tempa zápasu. Brousíme taktické zadání! To jsou zas určité varianty řešení různých situací podle daného soupeře, konkrétní techniky nebo partie, na které se chceme zaměřovat v průběhu boje, na základě nějaké analýzy soupeře. A samozřejmě dělání váhy, když je potřeba.

Děláte nějaké soustředění ?

Určitě děláme okolo pěti až sedmi soustředění ročně. Přibližně třikrát, čtyřikrát jedeme do Běloruska, jednou Holandsko, potom děláme letní kempy. Letos jsme byli na dva týdny v Bulharsku na mezinárodním profesionálním kempu, kde byli borci z Beloruska, Čečny, Moldavie, Maďarska a pak jsme byli ještě v Srbsku na kempu W5. Teď na podzim plánuju zas Bělorusko a Holandsko a v zimě proběhnou zase běžky na horách a znova Bělorusko.

Na závěr jaké máš plány nebo další cíle?

Chtěl bych se dostat s Michalem Krčmářem 71kg a Láďou Kryštufkem 65kg do Kunlunu v Číně. Potom na podzim bude zápasit Vlado Idrány 80kg na Simply s Američanem, co je v Glory. Tam kdybychom uspěli, tak věřím, že se nám otevře cesta a Tadeášovi Růžičkovi 71kg možná do TNA nebo na IFMU. Uvidíme, co se z toho podaří.

Děkujeme za rozhovor!

Zdroj: RFL / Real Fighters Life