Share on Facebook0Tweet about this on TwitterShare on Google+0Pin on Pinterest0Email this to someone

Alpské vrcholy. Svěží horský vzduch. Kolem nikdo a nic. Jen příroda ve své prapůvodní divoké podobě. Vůně lesa, čisté pramenité vody z protékajícího potůčku. Kamzík přeskakující z kamene na kámen a pečlivě si rozmýšlející svou cestu, aby neskončil hluboko na dně propasti. Myslíte, že tyto zážitky jsou dostupné pouze zkušeným lezcům? Chyba!

Do Rakouska, Itálie, Slovinska a Švýcarska si totiž můžete zajet vyzkoušet horskou až vysokohorskou turistiku tak, jak ji možná ještě neznáte. Několik ferrat se dokonce nachází i na území naší republiky. Via Ferrata (italsky) či Klettersteing (německy) zpřístupňuje alpské vrcholy i nezkušeným lezcům, kteří by se sem jinak možná nikdy nepodívali. Jedná se o zajištěné cesty, které umožňují průchod náročným horským terénem.  Jejich historie trvá již přibližně 150 let. Původně totiž zajištovaly vojákům přístup k těžko dostupným horským bojovým stanovištím.

Díky odlišným stupňům obtížnosti si vybere každý

Dobré na tom je, že škála náročnosti ferrat je poměrně široká. Tedy si vybere opravdu každý, komu nechybí odvaha a odhodlání. Podle nejklasičtější verze se ferraty označují stupněm obtížnosti A – E. Ve všech případech se cesta zajišťuje ocelovými lany, železnými stupačkami, kramlemi, kolíky, žebříky a dalšími pomůckami. Ty mají usnadnit, popř. ztížit cestu skalním terénem. Označení stupně obtížnosti se v jednotlivých horských oblastech nepatrně liší – je dán buď náročností nejtěžšího místa, jeho délkou, nebo délkou celé cesty.

Pro začátečníky i zkušené lezce

V případě ferrat stupně A a B se jedná spíše o těžší turistickou cestu v horském terénu. Lana a další pomůcky zde slouží jako zábradlí či pomoc pro případ uklouznutí či nejistoty. Od ferrat o stupni C až po ty stupně E se již začíná hovořit o skutečně náročném terénu. Ten již vyžaduje určitou dávku zručnosti, obratnosti, síly a také fyzické kondice. V případě „éčkových“ ferrat se již jedná vyloženě o sport. Umělé pomůcky zde většinou slouží k tomu, aby pouť skalami ztížily a ne usnadnily.

Správné jištění je základ

Navzdory tomu, že se na první pohled jedná o bezpečnější alternativu klasického horolezectví, se vyplácí nepodceňovat přípravu a vybavení. Se správným přístupem jsou ferraty bezpečné. Na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že pokud se náhodou stane, že sklouznete a spadnete, padáte volným pádem po délku celého jednoho jištěného úseku. Proto je nutné jistit se vždy oběma karabinami připnutými k jistícímu sedáku. Ty by se na ocelové lano měly přicvaknout zapínáním proti sobě, aby se zajistila maximální pevnost a stabilita jištění. Karabiny se přecvakávají jedna po druhé tak, aby byl dotyčný vždy jištěn alespoň jednou z nich.

Co dalšího si pořídit?

Pro případ pádu jsou ferratové sety vybaveny tzv. párákem. Jedná se o lano smotané v zapnuté kapsičce. Ta se při pádu otevře a lano se rozmotá, čímž zmírní pád. Ferratový set je již potom jako celek nepoužitelný. Ve výbavě na ferraty také rozhodně nesmí chybět fortelná helma chránící hlavu. Ideální obuví jsou kotníčkové boty typu klasických „pohorek“, které drží nohu stabilní. Na náročnější éčkové ferraty nosí zkušení lezci speciální lezeckou obuv, v níž má chodidlo lepší cit. Může se tak snáze zapřít o skálu a plně ji využít. Dobrou pomůckou jsou také rukavice. Bohatě postačí klasické pracovní. Rukavice zajišťují pevnější a jistější úchop lana a také chrání ruce před případnými zraněními či oděrkami, které mohou lezení pořádně znepříjemnit. Stačí, když je lano vlhké, ruce se potí, nebo když na lano svítí sluníčko a ono je rozpálené.

Všechno je o hlavě

Pokud se rozhodnete dát ferratám šanci, je dobré vědět, že ve vysokých horách bývá tou nejhorší překážkou vlastní strach. Právě ten se v náročných situacích může stát osudným. Na těžší ferraty by se začátečníci měli vždy vydávat pod vedením zkušeného lezce či instruktora, který poradí nejen technicky, ale podrží i psychicky. Obtížné úseky jsou na správné provedení často daleko snazší, než se na první pohled mohou jevit. Stačí si udržet vnitřní klid a jasnou mysl. Fyzická síla je také rozhodně potřeba, není ale nic horšího, než začít panikařit. Panika, stres a rozčarování dokáží rozhodit i toho nejzkušenějšího lezce.

Dbejte na přísun energie

Proto důležitá rada na závěr: Nic není tak hrozné, jak to vypadá. Nechte se vést svým instinktem, věřte si a užívejte si krásné výhledy. Tam nahoře si jednoduše nesmíte připouštět myšlenky na pád, smrt či selhání. Protože cesta zpět není, a když v tom jednou jste, nesmíte se vzdát. Stavy vyčerpání a únavy, které mohou vést až k lehké hysterii, mohou být částečně způsobeny i nízkou hladinou cukru v krvi. Proto se nezapomeňte na cestu vybavit jak dostatečnou zásobou tekutin, tak i potravin. Ideální je voda, iontové nápoje, čerstvé ovoce, nebo nějaké energetické tyčinky. Vybírejte takové pochutiny, které rychle doplní energii, jíž tělo bude moci okamžitě využít.

Lezení upevňuje vztahy

Věřte, že ten pocit, když to zvládnete a dostanete se až na vrchol, za to stojí. Euforie, úleva, nadšení. Člověk je najednou na sebe ohromně pyšný, že to zvládl a je ohromně vděčný těm, kteří jej podrželi a nenechali na holičkách. Ne nadarmo se říká, že lezení na ferratách upevňuje vztahy. Protože právě tady nejlépe zjistíte, jak je ten druhý trpělivý, ohleduplný, odvážný, starostlivý, schopný. Jak moc se o něj můžete opřít. Jak mu můžete věřit. Pokud chcete, aby byl vrcholový zážitek maximálně umocněn, přibalte do batohu plechovku piva a vychutnejte si ji jako hořkou tečku na závěr.

 

Zdroj:

Wikipedia

https://www.alpina.cz/via-ferraty/

Fotografie:

Soukromý archiv

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterShare on Google+0Pin on Pinterest0Email this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »