Andamanské ostrovy roztroušené v Bengálském zálivu mezi Indií a Thajskem jsme zvažovali navštívit již několikrát. Nejblíže tomu bylo v roce 2012, kdy jsme ale kvůli monzunům nakonec náš plán změnili, a místo na pláž jsme se vydali do ladackých hor.

Tento rok jsme po 7 týdnech jógování v Mysore a před dobrodružnou cestou na severovýchod Indie hledali nějaký ten relax na pláži a Andamanské ostrovy se vlastně úplně nabízely. Letenku do Port Blair, hlavního města ostrovů, jsme z Chennai sehnali celkem levně. Ostatně žádná velká dálka to není, celý let trvá něco kolem 2 hodin. Při návštěvě  ostrovů je na letišti v Port Blair třeba zažádat na imigračním oddělení o speciální permit.

Zahraniční cestovatel má dovoleno zdržovat se pouze na stanovených ostrovech. Do některých jejich částí je vstup zakázán. Je to zejména z důvodu nerušení domorodých kmenů, které na některých ostrovech ještě stále žijí, a jejichž počet bohužel klesá. Turisté tak zamíří zejména na ostrovy Havelock, Neil a Little Andaman, které se liší mimo jiné i úrovní rozvinutého turismu. Určitě nejrušnější je ostrov Havelock, na který se z tohoto důvodu vlastně ani nechystáme. Jelikož jsme se už odnaučili cestovat na rychlo a raději trávíme více dní na jednom místě, domlouváme se s Markem, že celých 12 dní, které nás tu čekají strávíme na ostrově Neil.

Od letiště k hotelu v Port Blair se necháváme zavést rikšou. Nějaký autobus tu jezdí, ale nikdo nám není moc schopný říct kdy a odkud. Rikšák navíc stanovil celkem rozumnout cenu, a tak se pohodlně necháváme zavézt až k našemu hotelu Lalaji bay view, jehož mini pokoje jsou vykompenzované velkou a vzdušnou restaurací na střeše. Cestou k hotelu si nejde nevšimnout zvláštní atmosféry, kterou zdejší místo má. Indická kultura je tu doplněna o přímořský pohodový vliv a znaky bengálské kultury, odkud většina novodobých obyvatel pochází. Navíc jsou tu znatelné i pozůstatky koloniální nadvlády Britů, kteří z Andamanských ostrovů vytvořili trestaneckou kolonii. Každopádně složení obyvatelstva je tu určitě hodně pestré a celé město má nejenom hinduistické části s barevnými chrámy, ale cestou potkáváme i mešity a kostely muslimských a křesťanských čtvrtí.


Ráno nám zvoní budíček již v klasických 5:15. Loď na ostrov Neil sice odjíždí až o půl sedmé, je třeba ale koupit lístky. Včera večer již byla kancelář zavřená. Stihneme nakoupit ještě snídani a čaj a pak se už necháme ukolíbat vlnami během dvouhodinové cesty na ostrov. Vystupujeme na kamenném přístavním molu, které objímá krásně průzračná tyrkysová voda. Dáváme se do řeči s jedním majitelem hotelu, který zde vyzvedává své hosty. V hotelu má plno, ale rozhodně doporučuje jet na jih a východ ostrova. Na severozápadním výběžku jsou prý jen dražší hotely zejména pro indické turisty.

Turismus versus cestování. Věčný boj dvou protikladů

Dáváme na jeho rady a necháváme se zavézt na jih na pláž Ramnagar, která je prý oblíbená hlavně u západních turistů. Ubytování nacházíme v resortu Kalapani, u kterého si zamilujeme rozlehlý palmový háj, který vede k moři. Jinak jsme však první den na Neilu trošku zaskočení. Na vyasfaltovaných děravých silnicích potkáváme jedno auto za druhým plné indických turistů a v obličeji místních obyvatel často postrádáme vřelý úsměv. Spíše než otevřenost a přátelskost nacházíme nevraživé pohledy a neochotu smlouvat. Ceny tu jsou nastavené velice vysoko, mnohdy se jedná o čtyřnásobek kontinentálních indických cen.

Jelikož turistů proudí spousta, nemají místní zapotřebí smlouvat. Ubytování, motorky, kola, potápění a půjčení šnorchlovacího vybavení si najde svoje zájmece i přes vysoké ceny. Nic, kvůli čemu by se hroutil svět, se neděje, jen nás to s Markem donutí přemýšlet nad tím, jak rychle se nádherné exotické destinace mění v turistické pasti, a jak málo času nám ještě zbývá na to se podívat do zapomenutých koutů světa, kde turismus třeba ještě nepronikl. Veliký vliv na rozvinutý turistický ruch na Andamanských ostrovech má určitě letiště v Port Blair, které zde bylo postaveno před pár lety. Dříve byly ostrovy dostupné pouze lodí, přičemž cesta trvala 3 dny z Chennai a 5 dní z Kalkaty.


Na tom, jak vnímáme okolní realitu, má ale největší podíl stejně naše mysl a ne vnější události. Vidíme jen to, co chceme, a tak se s Markem rozhodneme následujících 12 dní si tu jednoduše užít. Asi na třetí pokus si půjčujeme předraženou motorku, kterou se nám ale pomocí úsměvů nakonec podaří přeci jen trochu usmlouvat, a vyrážíme vstříc krásným plážím na severozápadě ostrova. Pláž Laksmanpur je rozhodně skvostem a navíc na ní jste během dne skoro sami, s hrstkou zahraničních turistů. Indové začnou přijíždět až kolem 17. hodiny na západ slunce. Během dne si tu můžete stavět hrady z bělostného písku nebo upíjet sladkou kokosovou vodu. Pokud vás příliv pustí, můžete prozkoumat blízké korály, a pokud budete mít štěstí, zašnorchlovat si se zdejšími želvami nebo mořskými krávami.

Na pláž Bharatpur, na severu ostrova vedle přístavního mola, nedoporučuji během dne moc chodit. Pláž je doslova plná turistů a stánků, ve kterých se jim staží místní obyvatelé nabídnout vše možné, od čaje, dárkových předmětů vyrobených z nepravých perel a mušlí až po nevkusné korále. Kromě toho se tu můžete projet na vodních lyžích, pozorovat podvodní život v lodi se skleněným dnem anebo se domluvit na některém ze šnorchlovacích nebo potápěcích výletů. Určitě klidnější je pláž Sitapur, která je na východě ostrova a tak je logicky nejvíce rušná během východu slunce. Během dne můžete líně pozorovat příliv, jak pomalu a nenápadně ukrajuje kousky pláže, a racky, kteří si to plachtí po modrém nebi. Za návštěvu taky rozhodně stojí tzv. Natural bridge, pláž se skalnatými útvary, které se klenou jako mosty. Najdete ji na jihovýchodě ostrova.

Střed ostrova ožívá vždy ráno a večer, kdy se okolí main bazaru naplní ovocem, zeleninou a místními prodavači. U stánků se smaží pakory a samosy a z velkých konvic stoupá pára nad vařeným čajem a pomalu mizí směrem do tmy. Tajně doufám, že krásy andamanských ostrovů vydrží co nejdéle a nezmizí rychle jako ta pára. Byla by to velká škoda.

Více si od 2nomads Ivči a Marka můžete přečíst přímo na jejich blogu.