Gili islands jsou tři malé ostrůvky, které u pobřeží Lomboku vytváří tři pomyslné stupínky do ráje. My se na ten největší – Gili Trawangan, přezdívaný jednoduše Gili T, vydáme lodí z balijského přístavu Amed. Cesta nám zabere pouhou hodinku. Déle nám však potrvá najít na ostrově to správné ubytování.

Po příjezdu jsme totiž tak trošku v šoku. Gili T se z turistického ruchu začal těšit v 90. letech, kdy se na neobydlený ostrov sjely partičky hippies a jiných volnomyšlenkářských vyznavačů. Dnes se však na ostrov jezdí dost na masově, většina turistů sem míří z balijské Kuty a na ostrově to jde znát. Celý pruh pláže je zastavěný buď hotely či restauracemi a všechno je to na sebe tak nějak dost namačkané. Nikde se mi nelíbí a ceny jsou taky dost mimo. Levnější ubytování prý najdeme více ve vnitrozemí, tam se nám však škaredými uličkami nechce ani nakouknout.

Drogy kam se podíváš

Neodbytně jdeme dále na sever a doufáme, že tahle turistická pseudo vesnice někdy skončí. Nakonec nacházíme celkem příjemnou chatku u pláže za rozumnou cenu s přimhouřením oka (25USD). K dispozici máme bazén, asi tucet místních koček a bambusovou reggae restauraci. Každý večer nám tu vyhrává skupina místních dreadatých chlapců, kteří se stylizují do Boba Marelyho. Ostatně hrají i jeho písničky, které tu z rádia slyšíme dennodenně.


Místní specialitou jsou houbičky, které se tu míchají do ovocných koktejlů a překvapivě jsou i legální. Ilegální drogy se tu dají sehnat též a to i přesto, že v celé Indonésii se za distribuci a pašování drog udělují tvrdé tresty (trest smrti není výjimkou). Na Gili islands se však může vše, na co si vzpomenete. Každý večer se koná párty a restaurace se předbíhají v nabídkách těch nejvýhodnějších happy hours. Vybere si opravdu každý.

Potápění a jiné aktivity

Kromě pestrého nočního života však Gili Trawangan nabízí i pestré šnorchlování a potápění. My podvodní svět zkoumáme každý den a opravdu pokaždé se potkáváme s velkými želvami (Marek by je s rozpaženými pažemi popsal asi jako „takhle velké“). Rybiček je taky dost, jen ty korály jsou bohužel dost mrtvé, opět v důsledku rybářských praktik s dynamitem.


S oblibou též prozkoumáváme ostrov na kolech, které si tu můžete půjčit (za 3USD). Objet celý ostrov trvá něco kolem hodiny. Odvrácená strana ostrova – ta západní – je dost opuštěná a tamní velké resorty působí melancholickým dojmem. Upravení číšníci v bílých košilích vyčkávají návštěvníků, kteří většinou přijíždí až během hlavní sezóny v rozmezí měsíců červen – srpen.

Reagge tempo ostrova si užíváme čtyři dny, poté naznáme, že je čas na změnu – na pohodový a více klidný Gili Air. V pořadí třetí ostrov je od Lomboku co by kamenem dohodil a lodí se přemístíme během desítek minut. Na rozdíl od svého většího bratra se Gili Air pyšní krásnou bílou pláží, nad kterou poletují malí ledňáčci, a palmovými háji uprostřed ostrova, kde se pasou krávy a koně. Šnorchlování je tu pěkné, avšak želvy nepotkáme.

Ta pravá plážová party

Ubytování nacházíme levnější ale též jednodušší. Například ze sprchy nám teče pouze slaná voda a to ještě hodně malým proudem. Za exotiku se platí.

Asi největším zážitkem je pro nás psychedelická trance párty, na kterou celkem náhodou narazíme. Koná se každý týden v Space baru na pláži a zúčastní se jí opravdu celý ostrov – turisté, místní, na žádné rozdíly se tu nehraje a tím vzniká výborná atmosféra. Za mixážním pultem stojí DJ z Evropy, palmy jsou nasvícené blikavými světly. Hudbu doplňují barevné dekorace a ohňová show, kterou tu předvádí odvážní návštěvníci. Samozřejmě se tu ve velkém konzumují houbičky a jiné nejspíše zakázané látky. Užíváme této extraordinární příležitosti, takhle nějak jsme si představovali párty v Thajsku před 20 lety!

 

Více si od 2nomads Ivči a Marka můžete přečíst přímo na jejich blogu.