Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Jako přestupní stanici před naším dalším cestováním si vybíráme Bangkok. Vedle Kualy Lumpur je to totiž nejlepší dopravní „hub“, hlavně díky množství letů, kterými tu operuje Air Asia, největší nízkonákladová společnost v rámci jihovýchodní Asie. Je to naše třetí návštěva thajské metropole, a tak už přesně víme, kam povedou naše kroky.

Lodí jako místní

Ubytování si zařizujeme u řeky, v části Thonburi. Odtud se totiž krásně dostává do centra města lodí, po široké řece Chao Phraya. Samozřejmě si turisté mohou najmout charterovou loď, která je do centra přiveze za pár minut, my ale dáváme přednost dopravě místní. A tak poslušně vystojíme frontu a pak se už cpeme společně s dalšími desítkami lidí na palubu větší lodi. Někdy bývá loď hodně přeplněná a všechna místa k sezení obsazená, odměnou vám však stejně bude krásný výhled na řeku a chrámy, které jsou roztroušené po obou březích řeky.

Já osobně mám nejraději Wat Arun, kterému se přezdívá chrám zapadajícího slunce. Je bohužel letos v opravě, a tak je kolem něho postavené lešení. Na každé zastávce se zbytečně nečeká a loď se připoutá ke břehu jen na dobu nezbytně nutnou k výstupu a nástupu dalších pasažérů. Řeku dále lemují luxusní hotely, které se obdivuhodně tyčí do výše.

Chinatown a ideální místo pro každého

Centrum města, hlavně tedy okolí ulice Khao San, je dobrým základem pro začínající batůžkáře. Najdete tu vše možné, od evropského jídla, alkoholu, diskoték, tetování henou až po nevkusné suvenýry ale i stylové oblečení za pár bhátů. Bohužel nemám batůžek nafukovací a tak budu muset zůstat u platonického nakupování. První den se v ulicích Bangkoku scházíme s naší šéfovou z Dánska Mar a její dcerou Sofie. Mají za sebou měsíc cestování v Myanmaru, a tak od nich vyzvídáme všechny podrobnosti. Nevyspání a únava po dlouhém letu jakoby mávnutím proutku ustupují, a tak překvapivě zůstáváme do ranních hodin.

Další den procházíme Chinatownem. Čínská čtvrť je v Bangkoku dost veliká a poznáte ji nejenom podle barevných čínských chrámů s vonnými tyčinkami, dlouhými svícemi a zavěšenými lampiony všech barev, ale také podle typické vůně (u mě spíš smradu) čínské kuchyně. Číňani jsou pověstní svou schopností sníst téměř všechno, ostatně kromě všech mlžů, plžů a hlavonožců jsme potkávali stánky, u kterých jednotlivé ingredience pokrmu ani nešly identifikovat. Jiný kraj, jiný mrav a můj evropský nos je zkrátka moc citlivý. Jinak čínskou čtvrť samozřejmě moc doporučuju. Nádherné chrámy jsou pro cizince otevřeny stejně jako pro místní a zaručují jasnou exotiku. Dále může být velkým lákadlem trh s ovocem, zeleninou, květinami a veškerým spotřebním zbožím, které si dokážete představit. Ulice jsou pak tvořeny mnohdy nádhernými koloniálními budovami, a tak se během denního snění můžete vrátit o několik století zpět.

Najít ten správný a nepředražený salon není jen tak

Když se řekne Bangkok, nám s Markem se vybaví kromě thajských úsměvů, nádherných žen a pálivého curry také thajské tetování. Před třemi roky jsme se tu nechali potetovat, a proto nás lákalo, vydat se za naším „starým známým“ tatérem, zeptat se jak se má, a jestli nemá náhodou čas. Místo jeho tetovacího salonu jsme však našli indické krejčovství. Zeptali jsme se po něm tedy ve vedlejším salonu. Odpovědí nám bylo, že náš známý Arthur už pracuje v Bahreinu (kdo se tam proboha tetuje?), a že do Bangkoku jezdí jen zpět na dovolenou.

Nechtěli jsme nic uspíšit a tak místo návštěvy prvního tetovacího salonu, na který narazíme, si uděláme kvalitní search na internetu. Google vyhodil hned několik studií v blízkosti Khao san s výborným hodnocením. Max tattoo je sympatické studio, ve kterém pracuje hned několik tatérů. Jeden se specializuje na mandaly, jeden na japonské tetovaní, další na maori a tak dále. Seznámili jsme partičku kluků s našimi představami a ti se dali hned do práce. Zatím začali přicházet další turisté a my se radovali, že jsme přišli zavčas. Nechtěli jsme kluky zdržovat, a tak jsme se chtěli informovat ohledně ceny, kolik že tak můžou naše návrhy stát. Cena nám prý bude řečena až poté, co nám návrhy překreslí na ruku. Okey.

 

Vyplatí se vybrat salón pečlivě a zjistit si cenu včas

Máme nějaký svůj budget a rozhodně tu nechceme dávat za tetování více než v ČR. Po oznámení konečně cifry (15 000 bhátů za Markovo a 12 000 bhátů za moje tetování) se nám jen protočí panenky a s díky odmítáme. Kluci nechápou, to tu asi ještě neměli. Ostatní turisté se možná po pár drincích nechají hezkým návrhem obměkčit. A tak jdeme jinam. Nakonec skončíme v salonu, kde jsme se ptali po Arthurovi. Kluci mají salon otevřený jen několik dní, ale s tetováním mají několikaleté zkušenosti. Nová jehla, stejně jako nezbytná hygiena jsou samozřejmostí. Při mém detailním tetování navíc kluci prokážou pevnou ruku a smysl pro detail, Markovo tetování je zase nádherně vystínované a barevně sladěné. Jo, a abych nezapomněla, za tetování dáváme přesně tu sumu, co jsme si předem vytyčili jako náš strop. 7000 bhátů za obě dvě.

I hlavu státu jde milovat

Při návštěvě ulic Bangkoku si nejde nevšimnout smutku, který v celé zemi panuje již od podzimu. 13. října totiž po 70ti letech vlády zemřel osvícený panovník, konstituční monarcha a lidmi z celého srdce milován král Bhumibol Adulyadej. Svoji vládu, která je mimochodem považována za nejdelší na světě, neúnavně obětoval za zlepšení životní úrovně thajského národa a ve sjednocení celého království. Jako prostředků využíval nespočet reforem, u kterých sledoval nejenom ekonomickou stránku věci.

Všechny projekty byly totiž považovány i za holistické, tedy v souladu se životním prostředím, a spočívaly zejména ve využívání obnovitelných zdrojů. Kromě toho se král Bhumibol Adulyadej nikdy nevyhýbal přímému setkávání s obyčejnými lidmi, které neváhal navštěvovat v zapadlých zemědělských a vesnických oblastech. Tímto přístupem získal nejen označení otce národu, ale také ničím neodvolatelnou lásku, oddanost a loajalitu veškerého lidu.

Jsem dojatá, když toto pouto, které je už bohužel smrtí jeho veličenstva přerušeno, vidím. Thajci truchlí. Barevné oblečení je vyměněno za černý šat, v náprsní kapse je přišpendlená smuteční mašle. Chrámy jsou plné barevných květin a v ulicích vidíme jedno vyobrazení krále vedle druhého. Tato láska, tak neobvyklá pro náš evropský kraj, mě dojímá a zároveň hřeje u srdce. Dává mi naději v naše lidství.

Více si od 2nomads Ivči a Marka můžete přečíst přímo na jejich blogu.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »