Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Známé rčení tvrdí, že hlad je nejlepší kuchař. Nicméně v různých koutech světa si lidé pochutnávají na takových delikatesách, které by nejednoho našince donutil sníst asi jen život ohrožující hlad. Pravda, když zůstaneme u rčení, jiný kraj, jiný mrav. Snad jen skutečný odvážlivec s duší dobrodruha by rád a dobrovolně okusil třeba jačí penis, larvami prolezlý sýr nebo losí čenich.

Casu marzu

Tento poněkud zvláštní sýr se pravidelně umísťuje na předních příčkách žebříčku nejnechutnějších jídel světa. Pokud nepatříte mezi milovníky zrajících a často nelibě vonících sýrů, na Sardínii si v tomto ohledu také nepřijdete na své. Ovčí sýr casu marzu zraje o poznání déle než jiné sýry a hlavní součástí procesu zrání jsou larvy mušky sýrorodky drobné. Ty si na zrajícím sýru náležitě pochutnávají dva až tři měsíce a jejich výměšky utvářejí výslednou hladkou až krémovitou strukturu sýru.

V sýrovém bochníku se to v jednu dobu jen hemží tisíci těchto téměř centimetr dlouhých larev. Ty se při konzumaci musí pořádně rozžvýkat. Pokud byste je totiž spolykali živé, mohly by se vám usídlit ve střevech a způsobit velmi nepříjemné zdravotní potíže. Není divu, že byl tento sýr postaven mimo zákon, avšak jeho produkce pokračuje tajně i nadále.

Hakárl

Konzumace žraločího masa není ničím nevšedním ani v našich končinách, ale způsob, jakým žraloka tradičně připravují na Islandu, je skutečně jen pro silné žaludky. A silné nosy! Místní fermentované žraločí kousky totiž vynikají velmi silným odérem. Kousky žraloka malohlavého, jehož maso je plné dusičitých látek, se uloží na dva až čtyři měsíce do jámy vysypané pískem a štěrkem. Maso zatížené kameny je jejich vahou a rozkladnými procesy zbavováno šťávy a nakonec se ještě na dalších několik měsíců pověsí do vzdušného prostoru, kde se dosuší.

Maso má tuhou, špatně žvýkatelnou konzistenci, a jeho zápach je opravdu odrazující. Možná proto se tradičně podává s chlebem a vodkou. Nezřídka jsou součástí této hostiny lisovaná varlata beranů a krvavý pudink.

Losí čenich

Když se na severu zabije los, je potřeba ho zužitkovat téměř beze zbytku, a tak se zrodila tradice konzumace losího čenichu, který se však zdá na první pohled téměř nestravitelný. Kus, který se z losí hlavy sekerou odsekne, je velmi chrupavčitý, obsahuje chlupy nozder i vnější srst, dokonce kus horní čelisti i se zuby a tuhé pysky.

Pokud vás ani tato skutečnost neodradí, přichází na řadu technologicky i fyzicky náročná část přípravy. Nad otevřeným ohněm je potřeba asi dvoukilový kus čenichu zručně otáčet a opálit veškeré chlupy. Pak se kvůli zjemnění naloží čenich do slaného nálevu, ve kterém jej lze ponechat až několik týdnů. Po takové době se čenich nakonec konzumuje syrový. Lze jej ale také z láku vyndat mnohem dříve a vařit. A to hned dvakrát, aby se čenich rozvařil do co nejpoživatelnější podoby.

Guō Li Zhuàng Diàn

Pojídání zvířecích penisů má v čínské kuchyni svoji tradici již odpradávna. Číňané si od nich slibují dodání vitality, síly a zdraví. Nejvíce ceněným je penis jačí, který se konzumuje už pěknou řádku století, protože údajně obsahuje mnoho vitamínů, železa, fosforu a hlavně mužné síly. Je také považován za silné afrodiziakum a v restauracích ho podávají pod různými vzletnými názvy. Přezdívá se mu „dlouhé jídlo“, měří totiž asi padesát centimetrů a poživatelné části z něj váží kolem jednoho kilogramu. Samotná příprava není nijak neobvyklá jako u předchozích pochutin. Penis se peče nebo dusí a před servírováním ho kuchař nakrájí na plátky a přelije omáčkou ze zázvoru, kustovnice a rýžového vína.

Tong Zi Dan

A v Číně ještě zůstaneme. Konkrétně ve městě Dongyang, kde se již po stovky let konzumují vejce vařená v moči mladých chlapců. Celá procedura je ještě děsivější, než by se z názvu pokrmu dalo odtušit. Na jaře se základní školy začnou plnit lavorky a kbelíky místních prodejců, kteří sbírají moč chlapců mladších deseti let. Ti místo toalet využívají k močení těchto nádob, které si pak nedočkavě prodejci odnáší do svého stánku, aby mohli začít s přípravou nezvyklého kulinářského počinu. Ve velkých hrncích přivedou k varu moč, v níž vaří vejce na tvrdo. Poté moč vylijí, vejce pomačkají, aby narušili skořápku, a opět vaří v moči chlapců, tentokrát mnohem pomaleji a déle. Vejce prý získají velmi lahodnou chuť a místní lidé je kupují ve velkém. Ve skutečnosti jsou vejce velmi silně nasáklá močovinou a jejich zápach i zápach linoucí se z bublajících kotlů zamořuje městečko nelibým odérem.

Takovými a podobnými pochoutkami se to na naší planetě jen hemží, co byste si z tohoto jídelního lístku vybrali vy?

Foto: Shardan, Xfigpower, Wikimedia

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »