Gokarna je magickým místem. Pro hinduisty jedním ze sedmi nejposvátnějších poutních míst, pro turisty nádhernou destinací k odpočinku. Snoubí se v ní spiritualita chrámů a barevných koloniálních domků ve městě, nádhera přírodních krás: zátok, pláží a hlubokých útesů padající do moře, volný duch hippie turistů a krav válejících se na pláži. Gokarna má vše, co si budete přát: výborné čerstvě vymačkané ovocné džusy, jógová studia, pláž, která jen vybízí k rannímu či předvečernímu běhu, veškeré západní vymoženosti, ale vše je to ukryto pod hlubokým nánosem indické exotiky.


Na autobusové nádraží do Gokarny přijíždíme velice brzy ráno. Z autobusu vystupujeme celý pomačkaní, za indického stylu řízení „brzda plyn“ jsme se během noci moc nevyspali, s láskou vzpomínáme na cestování vlakem. Naše myšlenky se teď ubírají jen k nějaké dobré snídani na pláži a hezkému ubytování. Za zvuků ranní púdži projíždíme městem a po zhruba 2 kilometrech se dostáváme k útesu, pod kterým se nachází Kudle beach. Scházíme po kamenných schodech, které tu kdysi dávno někdo vytesal a brzy se již můžeme kochat ranními sytými barvami pláže.

Luxus po indicku

Někdo nový den vítá prvními pozdravy slunce, někdo dal raději přednost rannímu běhu. Pláž si ihned zamiluju. A mám jediný požadavek. Blíží se Vánoce a já tu chci mít hezké ubytování. Což se prve může zdát jako oříšek. Procházíme první ubytování na pláži a od špinavé chatrče s jednou postelí se dostáváme až ke zděnému domku s mračny komárů. Hm, něco lepšího by nebylo? Ale jak se říká, trpělivost růže přináší, ubytování najdeme nádherné. Jmenuje se Gundappa a patří moc milému klučinovi, který tu zaměstnává své 4 kamarády. Čistota je na indické poměry nadstandartní, jídlo božské a kluci neuvěřitelně milí. Navíc jsme od hlavní pláže vzdálení asi 50 kroků, a to nám zaručuje i krásné soukromí. Našimi sousedy se ještě navíc ukáže moc fajn britský pár James a Chessie, se kterými tu trávíme nejeden večer.

Hipíci a plážoví prodejci

Jak jsem již zmínila, Gokarna je místem hipíků, kteří pláže Kudle a Om objevili před několika dekádami, a kteří se sem stále vrací. Samozřejmě přijíždí cestovatelé noví, ti se ale počtem tetování a délkou dredových vlasů od těch starších stejně moc neliší. Většinou se tady tahle bandička schází každý večer na pláži před restaurací Sea rock café a společně za zvuků bubnů či kytary motají nějaké to brčko nebo prodávají své ručně vyrobené šperky. Ochranitelské rudrakshi, amulety, náhrdelníky a náramky ze vzácných kamenů tu prodávají i indičtí plážový prodejci.

Většinou svůj proslov nezačínají otázkou, jestli od nich nechci něco koupit, ale jednoduchými otázkami: jak se mám, jak se jmenuji anebo odkud jsem. Tak se s nimi chtě nechtě skoro se všemi seznámím a zjišťuju, že to jsou moc fajn lidi. Práci nemají nejjednodušší, mnohdy ani jejich celý život není nejrůžovější a já se nemůžu ubránit myšlence, jak nás místo našeho narození neuvěřitelným způsobem determinuje na celý život.

Obklopeni oceánem, přesto neumějí plavat

Samozřejmě, že se z tohoto sevření osudu můžeme vymanit, ale snadné to v některých případech rozhodně není.
Z Kudli beach je nádhernou procházkou dostupná druhá pláž Om beach. Cesta je jednoduchá, nejdříve se musíte vyškrábat nahoru na útes a pak zase seběhnout kamenné schody vytesané do skály. Om beach je tvořená třemi zátokami, z nichž první dvě jsou oblíbené mezi indickými turisty a ta poslední se stala novodobým izraelským kibucem. Indických turistů přibývá hlavně kolem Vánoc. Uniformovaná ostraha pláže je nepustí dále než po pás do vody a při jejich větším vzdálení od pláže na ně společně s píšťalkou v ústech signalizuje k okamžitému návratu.

V minulosti tu totiž došlo hned k několik případům utonutí. Indové totiž, ačkoliv jsou obklopeni mořem, neumí plavat. Moc jim to ale nevadí, zábava z cachtání v moři jim často vydrží hned na několik hodin. Když už je to potom přestane bavit, vezmou si fresbee a to je potom na čase, abyste si dali pozor vy. Fresbee totiž často mění směr a nelétá v indických rukou jenom horizontálně, ale i vertikálně a zkrátka se stává nebezpečnou zbrání. Dále je za pláží Om beach možné dojít i k pláži Half moon nebo Paradise.

Kouzelná chaotická indická pravidelnost

Pro nás se stane objektem zájmu město Gokarna. Nejenom, že tu nakoupíme nezbytné vonné tyčinky, kokosový olej a opalovací krém, ale vybereme i z bankomatu. Ten tu teď, během krize, funguje pouze jeden, a tak si na něho vystojíme poctivě frontu. Než vybereme peníze, stihneme být svědky jedné automobilové nehody a neshody dvou mladých býčků. Naštěstí oba dva případy dopadnou dobře a my se můžeme vydat na místní trh, který se tu koná vždy jednou za týden ve čtvrtek. Kromě ovoce a zeleniny se tu prodává i veškeré koření, obiloviny, luštěniny a další potraviny. Trh je velký a trhovci se navzájem přeřvávají. Nákupčí si pak svůj nákup nesou hrdě na hlavě, s krásně vyrovnanou páteří. Ve městě jsou dva hlavní chrámy, které za hlasitého prozpěvování manter lákají k návštěvě. Místní trhovkyně tu prodávají obětiny z květin. Sem tam projde kráva. Miluju tyto pravidelnosti indického chaosu.

Také my si zvykneme na pravidelnosti. Ráno začít jógou na terase, po výborné snídani vyběhnout na pláž a chvíli se vyhřívat na indickém sluníčku. Po bramborově sýrové parantě k obědu vegetit na terásce a večer se jít kouknout na západ sluníčka. Lepší „stereotyp“ si lze jen těžce představit, ale vše jednou končí. Odjíždíme po deseti dnech, které chutnaly po kokosové vodě a voněly po sluníčku. Ale i ty nejlepší chutě a vůně po několika dnech vyblednou a zjemní na své intenzitě. A tak je potřeba najít vůně, chutě a prožitky nové. A o tom je, přátelé, cestování. O nepřipoutanosti, o hledání a hlavně o prožívání toho nového.

Více si od 2nomads Ivči a Marka můžete přečíst přímo na jejich blogu.