Indie je fenomén, lidmi milovaná i nenáviděná, všemi pády skloňovaná a nezapomenutelná. Je směsicí všeho, co si západní turista může představit pod pojmem exotika. Má nádherné pláže, hory, chrámy, jedinečnou kulturu, spiritualitu a výbornou kuchyni. Někdy jí je však moc. Moc hluku, špíny, lidí, krav, podvodníků, a tak se mnohdy už turisté těší domů nebo alespoň do jiné asijské země.

Naše první cesta do Indie v roce 2011 vedla po klasické turistické trase New Dílí – Dharamsala – Amritsar – Varanasí – Ratjastan – Mumbai – Goa – Allepey – Varkala – Chennai. Ačkoliv jsme si při našem odjezdu říkali, že do Indie se už nikdy nepodíváme, opak byl pravdou a hned příští rok jsme procestovali dalších 5 indických států: Západní Bengálsko, Bihar, Darjeeling, Kašmír a Ladakh.

K poznání Indie jedna cesta nestačí

Proč jsme se tedy do Indie vydali napotřetí? Důvodů je více. Asi ten nejhlavnější je jogový kurz, kterého se chci zúčastnit ve městě Mysore, podhoubí celé ashtangové školy a mecce všech ashtangistů. Nejdříve jsem chtěla jet sama, s tím, že se Marek mezitím pojede potápět do Indonésie. Následně jsme se však kvůli bezpečnosti i vzájemnému chybění domluvili, že pojedeme společně. Okey. Kam se tedy pojedeme kromě Mysore podívat. Stát Karnatka, kde se Mysore nachází, jsme při naší předchozí cestě jen projeli. Navštívíme tedy místa, která jsme vynechali – hlavně nádherné Hampi a poklidnou Gokarnu.

Cestování není jen o poznávání míst. Tomu se říká přemisťování

Dalším důvodem byla určitě již zmíněná indická exotika. Nikde na světě nenajdete kulturu tak odlišnou od té naší evropské. Někdy si sice budete připadat, že je celý svět vzhůru nohama a že mluvíte cizí řečí, kterou vám nikdo nerozumí (i když tu skoro všichni mluví anglicky), stejně vám to minimálně zaručí, že každý váš okamžik v Indii bude intenzivní a jedinečný. Cestování ne vždy musí být krásné, ale je důležité, aby bylo intenzivní. Pak si jej budete pamatovat do konce života a je jedno, jestli jde zrovna o zážitek, kdy se hádáte s rikšákem o ceně anebo projíždíte autobusem soutěsky ladackých hor, které se svažují strmě dolů. Nebojte se riskovat a být otevření tomu, co přichází.

A neplánujte. V Indii se nedá vše naplánovat, a tak byste mohli být jen zklamáni, že váš plán nevyšel. Vlaky a autobusy většinou neodjíždí na čas, všechny informace, co dostanete, taky nejsou pravdivé. Občas prostě zůstanete na místě, které jste si nenaplánovali, ale o tom to podle mě vlastně je. Zažívat nenaplánované a naučit se těšit z toho. Naučit se být spontánní. A poslední věc. Nežijte v bublině. Nejezděte nejlepšími třídami ve vlaku a nejezte jen v turistických restauracích. Občas je super se svézt místním autobusem, třídou sleeper místo AC a ochutnat thalí ve vesnické vývařovně. Ona ta čistota kuchyně se stejně od té turistické restaurace moc neliší a odměnou vám bude opravdu indická zkušenost. Cestování je o poznávání lidí nejen o poznávání míst. Tomu se říká přemisťování.

Nikdy nic není tak, jak si naplánujete

O indická víza jsme v Praze zažádali v první půlce listopadu, pár dní po nechvalně známé demonetizaci. Indická vláda jako nástroj protikorupčního opatření totiž ze dne na den zrušila bankovky hodnoty 1000 a 500 rupií. Obyčejní lidé o tom samozřejmě neměli ani páru, a tak buď u svých našetřených peněz museli na finančních odděleních přiznat jejich původ anebo se s nimi zkrátka rozloučit. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Ačkoliv byly vydány nové bankovky v hodnotě 2000 rupií, hotovosti v oběhu bylo stále žalostně málo. Některé bankomaty zůstaly pro nedostatek hotovosti uzavřeny a před těmi, které fungovaly se začala tvořit několikametrová fronta. Také byl výběr omezen pouze na hotovost 2000 rupií za jeden den (což je nějakých 750 Kč). Kurz k dolaru či euru se v indických směnárnách logicky zhoršil. Tento stav jsme reflektovali, ale nijak víc se jím nezabývali, do našeho příjezdu zbývalo ještě pořád dost času a vždycky se věci přeci nějak vyřeší, že jo.

Situaci jsme začali kupodivu řešit až v Bangkoku na letišti, kdy nám přišly nezávisle na sobě ze dvou zdrojů zprávy, že hotovosti je stále žalostně málo, a že třeba například bankomaty v Gokarně jsou už několikátý den po sobě mimo provoz. Kolik je bankomatů na letišti v Bengaluru, kam máme letět, jaká je možnost výběru v centru města a jaká je možnost výměny peněz za dolary či eura? Vše jsme během následujících minut podrobili rychlému hledání na internetu.

Bez peněz ani do Indie nelez

Batůžky jsme už měli odbaveny, takže jsme se rozhodli, že poletíme, pokud však nevybereme nějakou hotovost na letišti anebo ji nesměníme, nemá vůbec cenu do centra města jezdit (taky za co) a nasedneme na nejbližší další letadlo ze země, na Srí Lanku, Singapur nebo Kuala Lumpur, to nám bylo jedno. Stejně jsme však v letadle doufali, že ATM na letištích prostě doplňovat musí, ale jsme v Indii, takže kdo ví?

Před dosedem na zem jsme ještě pocítili hodně silné turbulence. Na jihovýchodním pobřeží Indie totiž řádí tropický cyklon. To nám to hezky začíná. Nakonec situace dopadne dobře, hned na letišti vybíráme ze všech čtyř platebních karet, které u sebe máme a taky měníme nějakou hotovost (dovoleno je pouze 80 USD na osobu). Hned další den vybíráme opět ze všech karet. Bankomaty tak asi budeme hledat každý den, abychom si vytvořili trošku rezervu. Člověk nikdy neví, a zvlášť tady v Indii.

Více si od 2nomads Ivči a Marka můžete přečíst přímo na jejich blogu.