Nevím, jak vám, ale mně připadá, že každý rok musím nechtěně touhle dobou odolávat nátlaku ze strany svých dětí a nástrah obchodů všeho druhu. Podotýkám, že dobrovolné to není, nedá se před tím utéct ani nikam schovat, je to skoro na každém kroku. Je fuk, zda jdete koupit prací prášek či ponožky.

kid-gift

Masíruje nás o sto šest ještě větší smršť reklam, omýlání vánočních koled a intenzita výzdoby tak dlouho, než mnohdy již otráveni a umořeni dorazíme po dvou měsících do cíle zvaného Vánoce. Na radosti z nadcházejícího času nepřidá ani neustálé opakování věty našim dětem: „Ne ne, teď se nic kupovat nebude, napíšeme o to Ježíškovi“. Ptám se, proč tohle „idylické psycho“ vypuká každý rok nenápadně o pár týdnů dříve? Za pár let nám snad u bazénu v plném letním proudu budou cpát do hlavy Vánoce a otráví nás na dobro. Začínáme snad s oslavou Velikonoc a barvením vajec o měsíc a půl dříve? Proč je vše podřízeno zisku, proč tradici a idylický čas ponížíme na byznys, jen abychom podpořili kolotoč peněz, nakupování ve jménu konzumu? S dětmi jsou Vánoce mnohem výraznější, mají ten pravý rozměr překvapení, mystiky.

Na místo tajemného očekávání čehosi hezkého a vysněného, zuby nehty bráníme dobou pošramocené tradice a hubnoucí peněženky. Jak dlouho lze odrážet všetečné otázky malých zvědavců a chlácholit je slibem, že Ježíšek to možná přinese, kdo si počká ten se dočká, apod. Trefná přísloví, která malým zvědavcům po čase lezou na nervy nejspíš stejně, jako nám, kdo je vysíláme. Ať mu hlavně nejlépe již v září namalují či napíší dopis za okno. Nesmyslný nápor koled, kolekcí, ozdob, blýskavých cinkrlátek a všeho možného se mi zdá natolik předčasný, že po měsíci by se vzdal snad každý rodič a celé slavné Vánoce by zabalil dříve, než vůbec začnou. A to je velká škoda, nemyslíte? Přitom by stačilo posečkat pár týdnů a celá ta uměle vyvolaná vánoční panika by dostala nový rozměr. Údajně se lidé podprahově tímto natlačí k větší nákupní horečce a pustí větší chlup.

f3cc00a0-3834-0131-8ac6-3a717ad5e943

Na mne to působí naprosto opačným efektem, jsem přesvědčená, že vědomě odmítám chodit častěji do obchodů a utrácet více. Slabé povahy podlehnou šálení a vábení reklam a nechají se přesvědčit natolik, že dané věci nutně potřebují, že jsou ochoti se upsat lichvářům, vzít si půjčku a pak se po zbytek roku třást strachy, kdo jim zazvoní za dveřmi. Nehodnotím finanční situaci nikoho z nás, chápu, že život je nevyzpytatelný a může připravit různá nemilá překvapení a nástrahy. Způsob řešení si každý volí sám dle svých možností. Jen mi připadá otravné tlačit lidi k zběsilému nakupování a v našich dětech tak podporovat chtění, honbu za konzumem ve jménu svátků. Navíc slabší povahy letos vystrašili novým zákonem o povinně zavřených obchodech nad 200 m2 o svátcích, takže vydatnější zásoby jsou přece „nutností“.

shutterstock_160197746-998x664

Každý si to chceme užít co nejlépe, dle svých možností a představ. Jsou to sváteční dny hlavně pro naše malé a nejmenší. Nemyslím si, že dvouměsíční marathón po obchodních centrech, honba za hromadou dárků, půjčkami, předháněním se, kdo toho pořídil či dostal ve finále víc, je důstojný záměr vánočních svátků. I já celý rok bystřím smysly, když děti u něčeho opakovaně zmíní přání to vlastnit, snažím se pořizovat dárky v rozumném množství a cenové relaci. Nevím, jak u vás, ale Vánoce pominou, Ježíšek si sbalí fidlátka, odkráčí a moje děti jsou schopné zase něco „nutně potřebovat“ a zmínit jakoby mimochodem, že by si to moooooc přáli. Takže často se zmítám v pokušení zařvat na celé kolo „A dost!“.

6889996776ce381953c9296c0b70e4e7

Ale jak si vlastně děti mají uvědomit nenápadný nátlak konzumu a udržet si tu vzácnou chvíli radosti z dárku, překvapení několikrát za rok, u speciálních příležitostí, když naše společnost dělá mejdan a svátek hromadění krámů z celého roku. Po skončení vánočního času se totiž rozpoutá další nákupní vášeň ve vysněných slevách a pro mnohé tak maraton ve frontách nekončí. A moralizování dětí, že mají být skromné, nepodléhat nekonečné iluzi o naplnění štastného života vlastněním věcí se tak stává pouhou iluzí.Tu můžeme doma dětem přednášet, v rámci každé rodinné politiky i zkoušet žít, ale tlak společnosti je natolik silný a přesvědčivý všude kolem nás, že nevím, do jaké míry tuto nelichotivou situaci lze ustát čestně a bez frustrace. A separovat se s dětmi kamsi do lesa, viz velmi zajímavý filmový český dokument „Stále spolu“ či americký „Tohle je náš svět“, je nejspíš pro většinu z nás příliš silná káva…

fotkyfoto_27102509_xl

Takže buďme jiní, stateční a nechme se strhnout proudem vášně z Vánoc se svými miláčky tak akorát. S grácií a hlavně zdravým selským rozumem. Ať si neléčíme nervy a bankovní konta do léta.