Mám kamarádku se dvěma skvělými malými dětmi, šaramantním partnerem a teď nově i modřinami na zápěstích… K jejímu image to běžně nepatří, k jejich životnímu stylu už vůbec ne.

unnamed

Násilí jako přirozená součást manželství?!

Kdo je vidí, nemůže si odpustit komentář o idylické rodince. Jak to, že zdání tak klame, jak to, že alespoň přítomnost dětí neudrží vztek či horkou krev často vysmátého otce na uzdě, když už ta jeho drahá Drahá ho dovede během piko sekundy rozžhavit do běla, ne vášní, ale vztekem?
 
Tak si říkám, známe/znáte své mužské polovičky, můžete s jistotou říct, že u vás doma nic podobně nechutného nehrozí? A co pak, když už padne první rána a srdce se bolestí rozskočí na dvě půlky, jak vymazat z dětské hlavy tuhle hrůznou noční můru? Rozvod, rozchod nebo zatnout zuby kvůli dětem..? 
 
„V každém pravém muži je skryto dítě. To si chce hrát. – Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru. Proto touží po ženě, protože ona je tou nejnebezpečnější hračkou.“ – Friedrich Nietzsche

Rozvod – nevyhnutelné řešení první manželské krize?

unnamed-2

V České republice je mezi rozvádějícími se manžely a rozcházejícími se páry stále více takových, jejichž společné děti ještě nedosáhly pěti let věku. „Je to, jako by ptačí rodiče ztratili instinkt pečovat o potřeby mláďat v čase, kdy dosud neopeřená a zcela závislá ptáčata čekají v hnízdě na potravu,“ komentuje situaci trefně jistá dětská psycholožka. I když o „správném“ věku dětí na rozvod se vedou mezi odborníky bouřlivé debaty, a spíše se zdá, že takový neexistuje, o čemž svědčí fakt, že rozvod rodičů může vnitřní jistotu nadlouho odebrat i dětem dávno dospělým.
 
V každém případě je na místě otázka, čím to je, že dnes tolik rodičů malých dětí hledá již v prvních známkách svých hlubších partnerských krizí řešení rovnou v rozchodu? My ženy se po porodu ocitáme v dosud neznámé roli mámy. Když pominu doufám většinu z nás, která si to užívá na maximum, co jsme v mateřství šťastné jako blechy, jsou tu nejspíš v hojném počtu i ty, které si připadají společensky odříznuté, mateřství jako takové je úplně nenaplňuje nebo ho prožívají s psychickými obtížemi pramenícími z různých zdrojů. Tátové zase cítí zvýšený tlak na své pracovní nasazení, aby novou rodinku ekonomicky zajistili. Obě strany pak prožívají někdy či stále, pocit, že jejich snažení není jejich protějškem patřičně oceňováno.
unnamed-3

Všechno závisí od toho, s čím do manželství vstupujete

Negativní dopad na celou domácí atmosféru pak má nejspíš u některých rodin i finanční nejistota. Kromě pocitu přetížení a nespokojenosti s rozdělením rolí, někdy poklesem životní úrovně, se můžou dostavit pochybnosti, jestli jsme rodičovstvím nepřecenili své možnosti a síly stejně jako zklamání z chování partnera a s tím i ochladnutí původní vášně a lásky. Četla jsem, že vůbec největší vliv mají údajně hodnoty, s nimiž pár do vztahu vstupuje. Kdo vstupuje do manželství s očekáváním jeho jedinečnosti v duchu slibu „v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí“, čelí krizím obvykle zásadně odolněji než ten, kdo vyznává hodnotový systém postavený na vlastní individualitě, odmítáním formálního uzavření manželství, resp. rychlými útěky z něj.
 
Před vstupem do manželství se prý obecně více řeší materiální a ne vztahové podmínky. Muži a ženy dávající přednost životu v manželství ve srovnání s těmi preferujícími život bez sňatku často považují za důležitější vlastnosti, jež jsou tradičně s pevným manželstvím spojovány, tedy odpovědnost, smysl pro rodinný život, vztah k dětem, spolehlivost. Prý ti, kteří upřednostňují osobní svobodu a prosperitu, dobré materiální zajištění a atraktivní vzhled svého vybraného protějšku, tedy vlastnosti, které jsou z hlediska fungování dlouhodobého vztahu spíše druhořadé, neprožívají vztahy dlouhého trvání. 
unnamed-4
 

Klesající prestiž instituce rodiny a tolerance rozvodů

 
Mnoho lidí se hrne do rodičovství s naivními představami o tom, co to vlastně obnáší. Mění se dynamika partnerského vztahu a podrobuje se nemilosrdné zkoušce trpělivosti a odolnosti. Rodičovstvím nahlédneme pod pokličku, spojují-li vztah dvě zralé bytosti nebo osoby s nedosycenými vlastními dětskými potřebami v kůžích dospělých. Problém „epidemie“ rozchodu v rodinách prý souvisí také s klesající prestiží instituce rodiny a s rostoucí tolerancí k rozvodům. Takže rodinné soužití v očích mnohých pozbývá přirozené autority i žádoucnosti.
 
Do rodičovství vstupuje naše generace sama již v mnoha případech pocházející z rodin rozbitých, a rozvod se pak vnímá jako normální součást života. Z manželství a rodičovství pak vznikají projekty svého druhu. Pro někoho krátkodobé, spíše experimentální, pro jiného celoživotní se zájmem o osobní rozvoj všech zúčastněných. Výsledky výzkumů z oblasti medicíny, genetiky, psychologie, sociologie, etiky, pedagogiky a dalších oborů jasně ukazují, že pro bezpečný vývoj dítěte dosud nikdo nic spolehlivějšího než stabilní láskyplné rodinné prostředí, hnízdo, kde sedí máma a táta, nevymyslel. Jak jednou budou budovat kvalitní partnerské vztahy naše děti, po tom všem, co se kolem nás děje, to mi hlava nebere…