Oliver Leno. Profesí společníka se živí druhým rokem. Je charismatický, vzdělaný a paradoxně ke své profesi žije samotářským životem. Osobnější otázky na tělo mu jsou většinou nepříjemné, na některé odmítá odpovědět. Spíše naslouchá a je sebekritický. Vystudoval vysokou školu, zajímá se např. o náboženství, ačkoli se k žádnému nehlásí. Roli společníka bere jako přechodnou stanici do světa byznysu, ovšem přímé spojení dle jeho slov není profesionální. Přítelkyni či životní partnerku nemá, rodinu neplánuje, ale jak sám říká „nikdo neví, co kdy přijde“. Ztotožňuje se s kartářkou předpovězeným osudem bohatého, ale samotářsky žijícího poutníka. Jeho věk nebo pravé jméno zůstanou, alespoň nám v redakci, navždy utajeny.

Tak co, pánové, necháte se inspirovat na novou profesi?

Olivere, kdo vás k této profesi přivedl?
Je to tak rok a půl, co jsem měl na internetu své fotky, a v návaznosti na ně mě oslovila agentura, která se zabývá nabídkou společníků. Tam to ale moc nefungovalo. Neměli moc klientek a požadovali vstupní poplatky a provize, a tak jsem se rozhodl založit si vlastní stránky. Jsem za to rád, klientky mi samy občas říkají, že by nešly přes agenturu.
Byl jste s touto profesí okamžitě ztotožněn?
Určitě byl, protože jsem takovou roli přijal i z určitého osobního rozvoje, přesvědčení a prožívání osobnosti a sexuality. Toužil jsem po práci se sexuální energií. Takže agentura a následně vlastní prezentace byly tou nejlepší volbou.

13682571_1652487091739921_1230102696_o
Takže nikdy žádné negativní pocity?
Vůbec ne. Vše, co jsem v životě udělal, tak to byla mnou volená cesta. V životě jsem si toho zkusil opravdu hodně. Tantrické duchovní praktiky, křesťanské celibáty, placené sexuální služby. Pokud má člověk nějakou touhu, tak je nejlepší si ji vyzkoušet na tělo. Pro mě to bylo vždy nějaké přesvědčení, nějaký obecný přístup. Je ale pravda, že dnes se to už trochu mění a práce společníka je pro mě primárně byznys, který si chci ale užívat a dát do toho, v čase kdy jsem s klientkou, všechno. Na podnikatelské rovině je pro můj osobní rozvoj důležitější oblast financí, které se též věnuji, investiční poradenství, spekulace a studium kapitálových trhů.
Vy děláte investičního poradce?
Ano. Mimo roli společníka se také věnuji investičnímu poradenství. Zprostředkovávám úvěry, investice a také, jak to tak chodí, pojištění, to je ovšem nejméně záživné. Poradenství a spekulace, kterému se chci do budoucnosti věnovat na plno, má z pravidla delší profilaci, takže práce společníka mi zajišťuje udržení životní úrovně.
Znamená to, že práce společníka je zlatá žíla?
To jistě ne. Alespoň ne tady v Čechách. Ale je otázka, co je zlatá žíla. Pokud někomu stačí dvacet tisíc měsíčně, tak potom ano. Nejde to ale zobecnit. Vždy se může najít nějaký „pan Gigolo“, který rejžuje peníze ve velkém, ale dle mé zkušenosti se to spíše neděje. Často mi píší jiní a zjišťují informace, jak by mohli své služby zefektivnit, rozšířit, a jak to jde u mě.
Berete roli společníka jako vstupní cestu do světa byznysu?
Původní záměr takový byl. Život je hodně o kontaktech a tohle byla dříve podle mého názoru ta správná cesta. Dnes už to tak ale nevidím. Přeci jen chci, aby moje služby byly na úrovni a aby do toho nezasahovalo cokoli, co by to mohlo narušit. Hlavně se jedná o anonymní službu intimního charakteru, takže se to moc nehodí.

13633317_1652487251739905_253712811_o
Funguje v oboru společníka konkurence jako například v investičním poradenství?
Konkurence funguje všude, takže i tady. Oproti jiným oborům tady ale není v čem moc konkurovat. Tyto pozice už celkem zanikají, takže ty, co stále fungují, mají vyrovnanou nabídku s poptávkou. Společník má v průměru tak dvě, tři ženy týdně, a to stačí. Musíte brát v potaz, že chlapi ze sebe vydají pro každou ženu maximum, jak fyzicky, tak i osobnostně.
Než jsem si vás vybrala na rozhovor, tak jsem se dívala také na stránky společnic. Překvapilo mě, že asi jen jedna žena má stránky na profesionální úrovni, jinak se vyloženě jednalo o prostitutky. Znamená to tedy, že se této profesi na profi úrovni věnují spíše muži?
U žen se to od nás mužů trochu liší. Chlapi, co vyhledávají tyto služby, většinou požadují stále partnerky – společnice. Spíše takovou milenku. Ti, co mají hodně peněz, tak hledají nějakou mladou, kterou si budou vydržovat. Koupí jim byt, oblékají je, dávají jim peníze, prostě si je vydržují. Mají ale na ně určité nároky, a to převážně fyzické. Chlapi myslí dost majetnicky, takže když mají peníze, nemají problém si ji v podstatě koupit. Pokud chlap netouží po věrnosti a nějaké komunikaci, tak si zaplatí jen nějakou jednorázovku.
Jaký máte vztah k zákaznicím? Četla jsem jednou rozhovor se společníkem a ten říkal, že když je s jakoukoli ženou, tak v tu chvíli ji naplno miluje. Jak to máte vy?
S tímto názorem se neztotožňuji. Já jsem dost emocionálně odosobněný a jsem spíše takový pozorovatel. A to hodně přenáším do svých služeb. To neznamená, že jsem suchý a nudný, ačkoliv pravda více naslouchám, než povídám. Můj životní přístup je takový, že na sebe nenechám působit tíživé emoce druhých, nechám je buď projít, nebo se „otočím a odcházím“. Klientky jsou ale téměř vždy pozitivně naladěny, chtějí se bavit, uvolnit, poznávat.
Co vůbec na váš druhý život říká okolí?
Vůbec nic, protože o něm neví.
Vůbec? Jak se vám to daří tajit?
Lehce. Já všeobecně žiju dost samotářsky a nemám tendence s lidmi příliš sdílet. Mám různé okruhy kamarádů, často spíše známých, ale raději jsem sám, třeba někde v přírodě, městě, zkrátka rád vnímám krajinu – a to jde nejlépe, když jsem o samotě. Určitě bych tedy neměl potřebu někomu něco vykládat. Je to moje rozhodnutí, a prostě to tak je.
Pamatujete si na svou první klientku?
Ano. Byla to cizinka městského typu. Pamatuji si, jak jsem ji vzal do přírody a ona byla lehce v šoku. Ve městech a klubech byla ale ve svém živlu. Platila mi v eurech, takže to bylo zase pro mě velice zajímavé. Do té doby jsem nikdy neměl vyšší příjem za tak krátké období.
Jak vůbec probíhá první kontakt?
Klientka mi zavolá nebo napíše. Někdy se sama popíše. Pokud možno co nejrychleji odpovím, domluvíme si místo prvního setkání, spíše takovou informativní schůzku. Já nechám klientku, ať se na cokoli zeptá. Já sám se neptám na nic osobního. Vše nechávám na klientce. Každý si zaplatí za sebe a až poté se klientka rozhodne, zda se oficiální schůzka uskuteční.
Jedná se vždy o sex?
Může se jednat jen o pouhou pozornost muže nebo doprovod do společnosti. Většinou se ale jedná o různou formu sexuální touhy, často všelijak skrytou. Žena se otevírá postupně a obezřetně, takový musím být i já.

13844204_1652486831739947_1353666981_o
Jak se může společník ve své profesi vzdělávat?
Tak například masérskými kurzy. Ty jsou hodně důležité z hlediska uvolnění a relaxace. U masáží je podstatná procítěnost. Ty se samozřejmě mohou dělat i bez papírů. Já například nemám certifikát na tantrické masáže, ale praktikuju je. Pak samozřejmě cizí jazyky a mít všeobecný přehled.
Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jste s klientkou měl sex?
Bylo to po zavíračce v Prachovských skalách. Klientka měla vysoké podpatky, které pořád praskaly, ale od sexu na vrcholku skály ji to neodradilo. Navíc, aktuální pohled na zapadající slunce tomu dalo tu správnou atmosféru.
A co nějaký méně pozitivní zážitek?
Těžko říct. Nejhorší jsou asi telefonáty puberťaček či opilých mužů, kteří chtějí … No zkrátka všechno možné (smích). Ovšem jednou jsem měl handicapovanou mladou dívku, která byla na vozíčku. Nejdříve jsem váhal, ale nakonec jsem si řekl, že když už tu profesi dělám, tak ji poskytnu všem. Musel jsem překonat něco sám v sobě. Bylo to nejen psychicky náročné, ale hlavně fyzicky. Klientka byla nakonec velmi spokojená, a to bylo to důležité. Vášeň a otevřenost dokáže udělat často divy… Vlastně jsem si to užil.
Jak si může profesionální společník pomoci, když ho žena nepřitahuje?
Za prvé mám právo odmítnout, stejně tak jako žena. Navíc krásu vnímám hodně subjektivně. Na každé ženě je možné najít něco hezkého, a to je u této profese důležité, protože klientka si mě objednává pro hezké chvíle, tak nesmím zklamat. Někdy se samozřejmě stane, že to žena cítí a není úplně spokojená. Jedna mi to dokonce napřímo vytkla.
To vám k dalším výkonům asi moc nepomohlo.
To víte, že vám to úplně nepřidá, ale jak jsem říkal, já funguji dost odosobněně, tak se dokážu na tyto věci emocionálně povznést. Také se na sebe a svět kolem sebe dívám dost kriticky, takže se dokážu sám zhodnotit a přiznat si, že to nebylo nic moc. Mělo to navíc specifické důvody, které bych s ohledem na klientku nechtěl rozebírat. Ale jak říkám, stalo se to jen jednou (smích).
Řekněte mi, co pro vás znamená sex?
Je to něco více než uspokojení nějaké potřeby. Jsme emocionální bytosti a sex je taková hnací síla k emocím. Pro mě to není jen akt zábavy nebo plození dětí.
Když mluvíte o dětech, jaký k nim máte vztah?
Mám je rád, ale neplánuji. Stejně to mám s přítelkyní či životní partnerkou. Neplánuji, nehledám. Buď to přijde, nebo ne. Jedna kartářka mi předpověděla, že si vydělám hodně peněz jako společník a pak se stanu samotářem a poutníkem. Tak uvidíme (smích).
Olivere, když mi nemůžete říct vaše pravé jméno, řekněte mi alespoň, proč zrovna pseudonym Oliver Leno.
Oliver je jedno z mála mužských křestních jmen, které je odvozeno od ženského. Většina jmen totiž vychází od mužských, jako Petr, Petra, Pavel, Pavla, nebo jsou čistě mužská a ženská. Oliver je odvozený od Olívie, řecky oliva. Já jsem chtěl mít v pseudonymu ženskou energii. A Leno, to je zase z latinského jazyka a znamená svůdce. Plus to sedí dohromady, nemyslíte?