Pracovat pro americkou firmu US Market Access neznamená jen učit se nové věci, poznávat inteligentní a zajímavé lidi a pomáhat začínajícím firmám získat investory. Znamená to také hodně cestování, což mě velmi baví, nicméně ne vždy je to jen samá radost.

IMG_2128
Když jsem se dozvěděla, že máme v prosinci (2015) nějakou práci v Indii, byla jsem nejdříve nadšená, protože jsem tam nikdy nebyla. Už jsem viděla další připínáček v mojí cestovatelské mapě. Pak jsem postupně zjišťovala, co všechno bude třeba zařídit a nadšení trochu opadlo. Víza, očkování – minimálně jedno by bylo dobré, připomínal mi každý druhý den můj kamarád.
Vízum do Indie vyřídíte celkem jednoduše. Vyplníte na internetu žádost, vytisknete ji a spolu s letenkou, zvacím dopisem, pasem a poplatkem jí přinesete na Indickou ambasádu, která je v Praze v ulici Milady Horákové. Za týden si vízum vyzvednete. Očkování jsem však nepodstoupila a doufala jsem, že můj imunitní systém je dost odolný. Neberte si však ze mě příklad, prosím. Určitě je dobré očkování mít, což jsem si uvědomovala víc a víc s každým dalším dnem stráveným v ulicích Bengalúru.

IMG_2284 IMG_2275 IMG_2272

Romantický sen

Když se řekne Indie, okamžitě se mi vybaví Tádž Mahal – pohádkově nádherná stavba hrobu lásky ze 17. století. Mughalský panovník Šáhdžahán zasvětil Tádž Mahal své milované ženě Mumtaz Mahal, která předčasně zemřela v 36 letech. Tento pomník se nachází v Ágře ve státě Uttarpradéš v Indii. Jeho výstavba trvala 22 let a podílely se na ní desetitisíce dělníků. Kromě toho, že je od roku 1983 Tádž Mahal součástí Seznamu světového dědictví UNESCO, zařazuje se také díky své unikátní architektuře mezi sedm divů světa. Je to jedno z nejromantičtějších míst, o kterém jsem kdy četla. A vlastně poprvé jsem o něm slyšela ve filmu Last Dance (Poslední tanec, 1996) se Sharon Stone. Ten film miluju. Vždycky ve mně probudí romantickou duši.

IMG_2250 (2) IMG_2246 (2) IMG_2233 (2)

Směr Bengalúru

Cesta do Bengalúru není příliš náročná, obzvláště pokud letíte s Emirates. Let z Prahy do Dubaje – klasika v 15:35 – trvá asi 6 hodin. V Dubaji jsem měla tentokrát 3 hodinky času, což je taky ještě v pohodě. Vzhledem k blížícím se Vánocům jsem obešla pár obchodů a hledala inspiraci na vánoční dárky. A další 4 hodiny pak zabrala cesta z Dubaje do Bengalúru v Indii.

IMG_1959
Po příletu se mě v imigrační kanceláři na nic neptali. Rovnou mě nechali jít. Na letišti už na mě čekal transfer, který jsem si zařídila v cílovém hotelu. Přejezd do hotelu byl dlouhý pouhých 30 km, ale cesta trvala věčně. V autě jsem strávila minimálně dvě hodiny. Ulice byly ucpané, cesty strašné a lidé jezdili, jak chtěli. V jednom směru na silnici jsem zahlédla šest vozidel vedle sebe. Předjížděli se bez blinkrů. Fungovalo zde pravidlo většího a silnějšího klaksonu – žádné pravidlo pravé ruky. Ale zato jsem konečně viděla i jejich posvátné krávy. Ty se mi moc líbily. Auta je nijak nevzrušovala. Chodily si po ulicích jako královny. K hotelu se přijíždělo lepší, čistší obchodní částí. Budovy kolem byly pojmenovány po známých golfových hřištích, takže jsem jela okolo St. Andrews budovy nebo např. kolem Spyglass budovy. To mě velmi zaujalo.

IMG_2048

Ubytováni jsme byli v Hilton Bangalore Embassy Golflinks, což je jeden z nejhezčích hotelů města. Před hotelem nám místní security zkontrolovala auto a hned jak jsem prošla security bránou, změnil se svět. Všechno zase vypadalo civilizovaně a hezky, všechno vonělo a lidi byli usměvaví a milí. V hotelu byla krasná lobby a protože byl čas předvánoční, byla vyzdobena úchvatným vánočním stromečkem z perníku. Voněl přes celou místnost. V přízemí hotelu se nacházela restaurace a bar. Hilton nezklamal. K dispozici jsem měla krásné hotelové lázně s parádním venkovním bazénem. Pokoje byly velmi pěkné, čisté. A hned vedle hotelu se vyjímalo golfové hřiště. Měla jsem v plánu si zahrát, ale nakonec jsem si to po zkušenostech s místními rozmyslela. Dojela jsem se tam přeci jen podívat a nakonec jsem ani o nic nepřišla. Hřiště bylo spíše průměrné.

IMG_1961IMG_1960

City tour

Většinu času jsme v Indii pracovali. To je pravda. Já si však udělala čas i na city tour. Hotel mi poskytl vlastního řidiče, nadiktovala jsem mu, co bych ráda viděla, a vyrazili jsme. Snažil se mi dělat průvodce a vyprávět zajímavosti o místech kolem, ale jeho angličtina (tak jako u většiny Indů, se kterými jsem přišla do styku) byla těžce srozumitelná, takže jsem rozuměla každé páté slovo. Ještěže jsem si nastudovala památky předem.

IMG_2051

První cesta vedla do Bannerghatta Biological Parku (BBP), který je součástí Národního parku Bannerghatta a nachází se blízko města Bengalúru. Jedná se o takové malé safari. Při projížďce jsme viděli medvědy, tygry i lvy, zastavili jsme i u Butterfly Parku, kde jsem se chtěla procházet sama, ale jakmile jsem byla pár metrů od ostatních, nějací primitivní Indové mě začali obtěžovat a lepit se na mě. Jeden na mě i sahal. Byl to extrémně nepříjemný zážitek. Hned jsem si vzpomněla na kamaráda, který mě varoval, ať jsem opatrná, že to tam není sranda. Nechala jsem ho vymluvit se a myslela si své. „Mně se přece nemůže nic stát,“ říkala jsem si. A jak to dopadlo! Okamžitě jsem se vrátila do safari auta a vystoupila jsem až před parkem, kde na mě čekal můj řidič z hotelu.

IMG_2175

Z BBP vedla naše cesta do Lal Bagh Botanical Gardens. Jsou to úžasné zahrady plné kytek, jezírek, ale také místních nenechavých Indů. A i když bylo všude dost cizinců, stejně se na mě lepili jak vosy na bonbón. Udělala jsem tam pár fotek a chvátala jsem do auta. Říkala jsem to řidiči a prosila ho, aby chodil se mnou. Další místo, které jsem chtěla vidět, byl Bull Temple. Tam jsem již měla doprovod a byla jsem o poznání klidnější.

IMG_2219

Poslední místo, které jsem navštívila v rámci projížďky, byl Bangalore Palace – majestátný palác vybudovaný v 2. polovině 19. století obklopený velkými zahradami. Prošli jsme ho celý. Byla to velmi hezká prohlídka, ale podruhé už tam nemusím. Byla jsem pak ze všeho velmi unavená a chtěla jsem jet do hotelu – do té oázy klidu.

Probuzení

Bengalúru je hlavním městem indického státu Karnátaka a s počtem 6 milionů obyvatel se řadí mezi třetí největší město Indie. Ve městě je největší koncentrace IT talentů, ale o to, jak to vypadá v ulicích, se zřejmě nikdo nestará. Město mě zklamalo a odjížděla jsem se silným přesvědčením, že jsou místní lidé špindíry, co obtěžují ženské. Všude je nepořádek, lidé vyhazují odpadky z oken a ulice jsou jich plné.

IMG_2156 (2)

Indická republika je sedmá největší a druhá nejlidnatější země na světě (více než 1,2 miliardy obyvatel). Pro srovnání, její rozloha by zabrala více než třetinu Evropy, avšak populace je o více než půl miliardy větší. Jen několik málo faktů umožní pohled na Indii z určité perspektivy. Věřím však, že v Indii není vše černobílé a jsou tam místa, která berou dech a stojí za to je navštívit… Ale na ta jsem bohužel neměla čas. Třeba někdy příště.

IMG_2251

golfanddiving.com