Zhlédla jsem film, dokument „The true cost“ (www.truecostmovie.com) o tzv. rychlé módě a byla jsem více než udivena. Dosud jsem se s pojmem „fast fashion“ nesetkala. Oděvní řetězce chrlí módní kousky pro nás dospělé i děti rychlostí blesku.

Dříve se 4x do roka na módních molech sešli představitelé známých značek a vytvořili kolekci na danou sezónu, kterou následně uvedli do svých obchodů. Obecně bylo oblečení dražší, více se dbalo na kvalitu materiálu a provedení, neboť se předpokládala jeho delší užitková životnost. V současnosti se však kolekce stříhají jako baťa cvičky a bez ohledu na to, jaká sezóna frčí, nám správně mířenými reklamními triky předávají myšlenku, že bez daného kousku, hadříku, botiček apod. se prostě neobejdeme. Sama tomu do jisté míry podléhám. Uděláme tím radost sobě, čí našim blízkým, malým i velkým. A více nejspíš neřešíme.

Ale jako všechno, i tohle má dvě strany mince. Stranu konzumu, dobře narafičených hadříků ve vitrínách, na modelech, všude samá radost, barva, vůně nového. Na straně druhé otřesná bída, bolest, nemoci, odloučení. Jak tohle patří k sobě? Nemám úplně na mysli jen již známý fenomén o dětských neplnoletých zaměstnancích v Číně a dalších zemích tzv. třetího světa. Dokument odhaluje novou, né příliš lichotivou tvář módního průmyslu, kterou nechceme vidět, skoro by nám pokazila radost z nového přírůstku v naší skříni. Jenomže, když tohle člověk jednou zhlédne, zanechá to v mysli stopu a člověk se pak těžko zbavuje faktu, že každý svým dílem přispíváme do té mely. I když ne záměrně.

true-costs

Jen 3 % oděvů v USA jsou vyrobeny lokální výrobou, dalších 97 % v rozvojových zemích a zbytku světa. Čím více se produkuje v zahraničí, tím levnější oblečení pak můžeme koupit. Ale za jakou cenu? Globální trh je místo, kam se exportuje práce, kterou je třeba udělat za podmínek, které se kýmsi nastaví a pak se vrátí produkt dost levný na to, abychom ho mohli za krátko, bez výčitek a bez díry na účtu vyhodit. Celá výroba oblečení a obuvi byla přesunuta do nízkonákladových ekonomik, kde jsou nízké mzdy a ti co jsou na vrcholku hodnotového řetězce si můžou vybrat, kde se bude vyrábět.

TrueCost_FilmStill_15 TrueCost_FilmStill_11

Snižování nákladů a ignorování bezpečnosti a pracovních podmínek lidí se stává akceptovanou součástí nového modelu. Osmipatrová textilní budova manufaktury Rana Plaza se zřítila v Bangladéši a v jejích troskách zemřelo 1129 lidí, převážně mladých žen, které vydělávají zhruba 2 dolary denně. Na druhé straně stojí globální módní průmysl s ročním ziskem skoro 3 biliony dolarů. Bangladéš je po Číně druhý největší exportér rychlé módy. Dostává se tak na nejnižší příčku hodnotového řetězce.

TrueCost_FilmStill_09 TrueCost_FilmStill_08

Tento obří a dravý průmysl, který generuje obrovské výnosy pro pár mocných lidí však není schopný podpořit milióny zaměstnanců a zaručit jejich bezpečí a naplnit základní lidská práva. Nízké platy, nebezpečné podmínky a neštěstí v továrnách jsou všechny ospravedlňovány potřebou vytváření pracovních příležitostí pro lidi, kteří ale nemají jinou alternativu. Existuje způsob, jak vyrábět oblečení, které by generovalo ekonomický růst, ale bez toho, aby si vybíral tak obrovskou daň? Je to tak rozjetý vlak, že se nabízí otázka, jak z toho ven, jak to změnit a lze to vůbec?

TrueCost_FilmStill_04 TrueCost_FilmStill_02

Před 20 lety v Japonsku vznikla společnost People Tree, která dnes sídlí v Londýně a sdružuje ve Fair Trade hnutí zaměstnance z Filipín, Indie, Nepálu atd. Avšak poskytuje jim jistotu výdělku s ohledem na stabilní sociální zázemí, jistoty, normální pracovní prostředí a podmínky k výkonu práce, která lidi pak baví. Asi kapka v moři, ale všechno lepší, než nic, se říká.

TrueCost_FilmStill_01

TrueCost_FilmStill_03

Na světě je v textilním průmyslu zaměstnáno 40 miliónů dělníků. Z toho 4 miliony v Bangladéši v 5000 továrnách, které vyrábí oblečení pro významné západní značky. Začínající dělník ve velmi mladém věku pracuje za mzdu 10 dolarů za měsíc. Dnes si kupujeme přes 80 miliard kusů nového oblečení ročně a z toho jen v USA vznikne 11 miliónů tun textilního odpadu, který není biologicky rozložitelný, zůstává na skládce 200 i více let a vypouští škodlivé plyny do ovzduší.

Z indického Kanpuru, hlavního zpracovatele kůže pro módní průmysl, vyteče denně 50 milionů litrů toxické odpadní vody do místního zemědělství a pitné vody. Veliké západní značky zde dostávají nejlevnější materiál, zatímco se vyhýbají zodpovědnosti za vzrůstající cenu lidského zdraví a prostředí. Móda je dnes druhým největším průmyslovým znečišťovatelem na Zemi, hned za naftovým průmyslem. Rychlá móda chce produkovat rychle, takže pracovník musí vyrábět více a levněji. H&M dosahuje ročního zisku přes 18 miliard dolarů. Vytváření zisku je hlavní motivací bez ohledu na následky.

TrueCost_FilmStill_19

TrueCost_FilmStill_20
Tak se nad tím vším zmatkem zamýšlím a ptám se sama sebe, jak s tímhle vědomím teď kupovat věci pro sebe a mé malé milé? Myslím, že pro začátek je alespoň dobré dokument zhlédnout, zamyslet se, nahlédnout za oponu, možná i našim dětičkám v záplavě konzumu udržet zdravý smysl pro střídmost, užít si hezké věci, ale snažit se podpořit zejména lokální trh českých designerů, který se nám pak zákonitě jeví jako drahý. V mládí jsem nebyla skalním fanouškem Československa a až teď po letech si říkám, že jsem ráda, že žiji právě tady.

Když vidím ve zprávách zběsilé Američany stát frontu před obchoďákem a jejich vražedné útoky na regály v době slev, stydím se za ně. Jsme malá země, ale stále tady máme úžasně šikovné a podnikavé lidi, kteří nevzdávají konkurenční boj s velkými oděvními řetězci a vyrábějí originální, kvalitní věci, které si jistě rádi ponecháme několik dlouhých let a budou nám stále přinášet radost, která nebude vykoupena smutkem a bolestí na straně druhé. Nechci vás „otrávit“ mudrováním a moralizováním, jen se dělím o zážitek.

TrueCost_FilmStill_07TrueCost_FilmStill_16
Příště slibuji něco pozitivnějšího, letím totiž za sluncem a mořem a to jak známo nabíjí! Tak i já se nechám nabít a budu svítit jako žárovka, pozitivní teplou barvou, pokud směrnice Evropské Unie dovolí 🙂

IMG_5405