Internetová televize Stream s trojicí nových pořadů o jídle zase ukazuje, že je s originalitou míle před tradičními poskytovateli televizní zábavy, kteří v poslední době kreativně vyplivli například kopii zahraniční soutěže Tvoje tvář má známý hlas. (Hanba mi, ale to, co jsem viděl, mě bavilo a malé rýpnutí je pouze póza). Přesto nakonec smělý koncept nepřetaví ve vítězství, pokud kvalita Žroutů, hraného seriálu, který ukazuje zákulisí „pořadů“ Luxus na talíři a Vaříme s Mírou, nepůjde mnohem více nahoru.

LNT22

Kdo není se situací obeznámen, tak se letem světem podívejme výše zmíněným na zoubek. Pár týdnů zpátky Stream vypustil do světa gourmeta Roberta Mikluše. Kuchaře s vizáží Adolfa Hitlera, který vaří česky, ale dokonale. Na svíčkovou používá americké hovězí, pouze střed, kraje vyhazuje, sekanou dělá z humra a na rybičkovou pomazánku si nechává přivážet čerstvé ryby z Itálie.

Hned po něm vtrhnul do internetového éteru Míra. Se svými gothajburgery, pizzou z knedlíku a pusinkami z rohlíku oslovil diváky, kteří rádi vaří za nula nula prdlačky, ale za to pořádné porce.

Po pár dílech bystřejším došlo, že se jedná o parodie dvou paralelních kulinářských světů. Ti, kterým je z hůry méně dáno, se dodnes v diskusi pod pořady vztekají a oběma kuchtíkům neuvěřitelně spílají. Jednomu do arogantního magora, který nechápe, že takový luxus si lidé dovolit nemohou, druhému do prasete, které chce lidi naučit jíst ještě větší blafy, než jedí teď. Diskuse mimochodem doporučuji, rozjíždí se v nich často další netušená porce zábavy, která celému konceptu dodává další rozměr.

VSM2

Každopádně aby lidé parodii snáze poznali, tak se oba pořady protínají v klasickém seriálu, který v prvních dvou dílech představuje především fiktivní pozadí Luxusu a svět Míry prozatím alespoň letmo zmiňuje. Bohužel zde zatím Stream, potažmo tvůrčí tým Negativ, narazil, protože Žrouti nedosahují kvalit ani jedné z fiktivních kuchařských show.

U Luxusu se směji, až se za břicho popadám. Žasnu nad nápady, kterými Mikluš šperkuje svoje šílené gourmetské choutky a zároveň si užívám jeho slizkou karikaturu a stylizaci do supernáročného kuchaře. Míra sice nepůsobí už tak úderně, ale jeho humpolácké žraso pořád drží laťku zábavnosti dost vysoko. Hláška „s eidamem je to jako s ženskou. Třicítka vždycky lepší než pětačtyřicítka“ podle mě má na to zlidovět. No a pak jsou tu Žrouti.

Parodie ustupuje do pozadí a dostáváme inscenovaný seriál, který se snaží budovat nějakou zápletku a děj. Jenže ten je po prvních dvou dílech značně neuspokojivý, nezajímavý a nevtahující. Místo dějové výstavby, která by dotáhla tenhle koncept do dokonalosti, jsme se dočkali světa, který se nás snaží především šokovat tím, čeho je Mikluš schopný pro dosažení dokonalé chuti a machrování, kolik vulgarit lze vypustit na internetu, protože za zadkem nemáme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Sprostoty ano, ale prvoplánově ne. Tam, kde třeba Tonda Blaník svým „kurvováním“ tne takříkajíc do živého, tak Miklušova sprostší mluva působí jen jako klukovina výrostka, který zkouší trpělivost svého okolí.

Zrouti1

Snad je brzy na to odsoudit celý seriál. Také chci v téhle fázi věřit, že se ještě zvedne. Z toho, čím nás tvůrci lákají, vyplývá, že oba naši borci stanou proti sobě v nefalšovaném kuchařském souboji. Však už teď se navzájem na dálku štengrujou ve svých pořadech, takže tenhle „battle“ by mohl nabídnout spoustu legrace, kvůli které snad bude stát za to Žrouty dokoukat. Přesto už teď mi přijde, že tohle je nevyužitá příležitost na smeč, která mohla vykolejit diváky mnohem víc a řízněji.

Foto: Stream.cz