Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

V článku „Hlavní rozdíly mezi Čechem a zbytkem světa na prvním rande“ jsem schválně vynechal konec, protože jsme v redakci plánovali pokračování. První část vyvolala celkem zajímavou vlnu názorů a diskuzi, takže je k tomu další dobrý důvod. Čtěte tedy pokračování, které je – nepopírám – těmito vlnami ovlivněno.

O hloubce

Článek si nedával za cíl zmapovat chování typického Čecha (dle průzkumu v autorově okolí) extrémně do hloubky, ale heslovitě vypíchnout některá témata, což se evidentně povedlo. Pokud vás zajímají články více do hloubky, tak ty najdete v dalších dílech, které mi laskavě tento magazín publikoval. Hlavně o nevěře nebo o rozchodech. Psát do hloubky se dá o všem, i o nesmrtelnosti chrousta, ale ne vždycky je to v dnešní uspěchané době žádoucí, a ohlas na článek ukázal, že možná byl tak akorát.

O zevšeobecňování

Taky samozřejmě tento článek, jako všechny podobné, které zevšeobecňují, trpí překvapivě syndromem zevšeobecňování, a tak si právem vysloužil reakce typu „já jsem takového člověka nepotkal/a„. Bohužel je nutno uvést, že to, že jsme něco nepotkali, neznamená, že to neexistuje, dokonce i v celkem hojném počtu. Já třeba nepotkal nikdy islámského radikála a oni prokazatelně existují, a navíc jich je fakt hodně. Docent Konvička asi nepotkal nikdy imigranta naživo, ale oni reálně existují, dokonce v milionech, a proto se proti nim poctivě protestuje. Stačí si ale vzpomenout na hlášku mého oblíbeného českého herce Bolka Polívky z filmu Dědictví, kde Ivaně Chýlkové říká: „Já jsem Vaši pi** taky neviděl a věřím, že ju máte…“

Konstatování typu „Češi jsou takoví a makoví“ je nutno brát podobně s nadhledem jako zavedené stereotypy, že „Maďaři jsou nacionalisté“ nebo „Francouzi jsou gastronomičtí úchyláci“. Samozřejmě můžete žít v Maďarsku a nepotkat nacionalistu, a tím pádem vás můžou podobná všeobecná konstatování rozčilovat. Fakta jsou ale neúprosná – snad žádná jiná krajina v Evropě nemá premiéra, co neustále vyhlašuje, že je premiérem Maďarů i za hranicemi Maďarska, není obvyklé, aby tak jako v Maďarsku i jinde pochodovaly oddíly jakési domobrany, co vypadá jako SS (pardon, až teď na Slovensku). Proto se neříká, že Češi nebo Holanďani jsou nacionalisté, ale říká se to zkrátka o Maďarech.

Podobně potkáte skupinu Francouzů, kteří jedí v Burger Kingu, ale to neopravňuje nikoho upírat Francouzům jejich světoznámou gastronomii, zálibu v kvalitním jídle a pití.

Pokud tedy ve svém okolí nemáte případy popsané v článku, tak je to dobrá zpráva a může naznačovat pomalou změnu k lepšímu. Neznamená to ale bohužel, že by pověst Čechů tam popsaná neexistovala, nebo byla neoprávněná. Podobné je tomu v opačném garde – pokud potkáte křupana v Londýně nebo v Řecku, taky to nic nevyvrací – ono i v syrské Racce možná potkáte humanistu, ale to neznamená, že tam chcete bydlet, protože kolem vás a jednoho kámoše humanisty bude 30 tisíc islamistů, co vás chtějí shodit ze střechy (protože jste humanista a to se nedělá).

Taky berme s nadhledem samotný nadpis článku – ono nemusí jít o první rande, ale jakékoli setkání s něžným pohlavím. A jak víme, k pohlaví, obzvláště něžnému, je potřeba chovati se slušně.

Berme tedy všeobecné proklamace trošku s nadsázkou a neberme sami sebe tak vážně.

SplitShire-7786

O ženách a mužích

Jak se dalo čekat, souhlasně reagují spíše ženy a nesouhlasně – někdy křupansky  – spíše chlapi. Toto zevšeobecňování samozřejmě znamená, že se v obou táborech najdou lidé, co nám tyto statistiky narušují 🙂

Zároveň je těžko uvěřit, že člověk, který reaguje stylem „Větší sra**u sem nečetl…“ bude právě ten vzor chování k ženám, který náš článek vyvrací. Bohužel, tyto reakce to plně potvrzují. Těžko se představuje po větě „Větší sra**u sem nečetl…“ něco jako „Slečno, můžu vám pomoct se zavazadlem?“

O penězích

Pro některé článek vyšel bohužel jen jako konverze příznaků křupanského chování na peníze. Není tomu tak.

Třeba story z kina zavání příběhem o penězích, ale pointa je jinde. Když už mám rande v kině (teď neřešíme, zda je toto nejvhodnější zábava), tak určitě nebudu chtít po ženě, o kterou se ucházím, aby posílala SMSky a já ušetřil 139 korun. Nejde tu o peníze, jde o to, že jsem opravdu křupan. Hlavně, když jí předtím na kafe vykládám, jaký jsem byznysmen a kolik mám v garáži aut.

Taky story s placením není o penězích – ucházím se o holku, tak co znám a vím z okolních krajin, na kafe nebo jídlo ji pozvu. Je to otázka přístupu a principu, ne peněz.

O zavazadlech

Hlavní příznak křupanství (díky za ten terminus technicus diskuzím pod původním článkem a na Facebooku) jsem si ale nechal až na toto pokračování. Zavazadla. Při setkání s dívkou nebo ženou, která má zavazadlo, bývá na otázku „Můžu Ti pomoct?“ okamžitě odpověď – „Ale ty nejsi Čech, že?“ Stalo se to několikrát, podezřele často, a naopak nestalo se mi to nikdy v Polsku, Německu, nebo na Slovensku. To nebude náhoda, protože tato situace zaráží obě strany, a tudíž si ji člověk pamatuje. Na Madagaskaru se to možná děje taky, ale tam nežijeme, takže nás to nezajímá.

Závěrem

Závěrem chci říct, že děkuji za všechny – i nesouhlasné – inteligentní reakce, jsem rád, že články vyvolávají diskuze a snad pomohou aspoň pár lidem se zamyslet, což je pro nás, internetové pisálky, tou nejsladší odměnou.

A vy, chlapi, otevírejte dveře, pomozte se zavazadlem, nemluvte jen o sobě a pozvěte ji do kina. O dalších aspektech chování k ženám příště. A taky o Němcích a Maďarech, ať v té kritice nezůstáváte osamoceni.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »