Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Utečte z vlezlé zimy na rajský ostrov, kde se zrovna teď můžete vyhřívat v příjemných 30 stupních a ochutnávat nejčerstvější mořské plody.

africa-1098967_1920

Ostrov koření. Ostrov tisíce chutí. Čerstvé ovocné koktejly, pohádkově bílé pláže, blankytně modrý oceán. To vše je daleký Zanzibar. Ale nejen to. Patří k němu i bohatá historie, islámská tradice a romantická architektura. A bohužel i zástupy nezaměstnaných Zanzibarců, co se vás budou snažit ošidit o poslední dolar.

sunset-989458_1920

Loni v létě jsem si splnila dávný sen. Můj bratranec kdysi plánoval koupit hotel na Zanzibaru a mé pubertální já si vysnilo dlouhá léta strávená na bělostně písčitých plážích s (nealkoholickou) piňa coladou v ruce. Z koupě hotelu nakonec sešlo, o nějakých deset let později jsem ale přece jen vkročila na území ostrova, který jsem si tak často představovala.

zanzibar-382816_1920

Ostrov Zanzibar je dnes součástí Tanzánie. Jeho jméno pochází z arabštiny a znamená Země černých, což připomíná nehezkou místní historii. Zanzibar totiž v minulosti patřil sultánům z Ománu a sloužil jako brána do černé Afriky, ze které se na střední východ vyváželo koření a také tisíce otroků. Těch se v dobách největší slávy zanzibarského otrokářství v polovině 18. století prodalo ročně až patnáct tisíc.

Památník s otroky připomíná nehezkou místní minulost.

Pozor na podvodníky

Na ostrov se dostanete trajektem z nejlidnatějšího tanzanského města, Dar es Salaamu. Moje cesta byla zážitkem sama o sobě, díky první zkušenosti s podvodníky. Do přístavu jsem dorazila asi pět minut před odjezdem a tak se vše muselo vyřídit honem rychle. Ke čtyřiceti dolarům proto přibylo pět navíc za to, že jsem si cenu neohlídala a už jeden pracovník nahodil mou krosnu na ramena a běželi jsme. Co na tom, že jsem z Evropy zvyklá, že tahle pomoc je v ceně. Co mě nemá, pomocník si řekl o 10 dolarů a ještě za mnou skočil na loď a chytil mě za rameno, když jsem se snažila po česku uprchnout. No dobře, za blbost se platí a teď už tedy Zanzibar, prosím.

sunset-277452_1920

Po příjezdu se na nás navalily zástupy „průvodců“. Celá Tanzanie, a Zanzibar zvláště, se potýká s vysokou nezaměstnaností a tak si místní pomáhají nelegálně, na úkor bezbranných turistů. Jejich pomoc s ubytováním i vyhledáním nejlepší restaurace jsem za zvuku kručícího žaludku s díky odmítla. Výborně jsem se o pár chvil později najedla avokádového salátu s grilovanými krevetami. Kde jinde věřit čerstvosti mořských plodů než na Zanzibaru. Na ovocný koktejl si ale musím počkat. Není elektřina. „Hakuna matata,“ usmívá se barman. „Žádný problém“, tohle sousloví uslyším ještě často. Zvlášť ve spojení s výpadkem proudu, který zde není ničím neobvyklým.

ships-741735_1920

Po krátké siestě vyrážím na obhlídku centra, vyhlášeného Stone Town. První zastávku tvoří rodný dům Farrohka Bulsary. Koho, že? Přece božského zpěváka s nadpozemským hlasem, Freddieho Mercuryho. Poté se prodírám úzkými uličkami a prohlížím všemožné drobnosti, které místní prodávají. A neodcházím s prázdnou, protože ne se tady říká opravdu těžko. Smlouváním jsem ale cenu všeho zboží dostala alespoň na polovinu!

V tomhle domě se narodil a vyrůstal Freddie Mercury.

africa-466602_1920

Romantické bílé pláže vás ohromí

Centrum splněno, vyrážím si prohlídnout svůj pubertální sen, romantické bílé pláže. Místním MHD „dala dala“ se dokodrcám do letoviska Paje. Samozřejmě potom, co mi řidič napaří desetkrát vyšší cenu. Paje ale okamžitě vykompenzuje všechny strasti. Jakmile se oceán přiblíží k pláži, fotky v kameře se shodují s idylickými pohlednicemi. Bílý a horký písek, tyrkysové vlny oceánu, ve větru se kymácející palmy. Ráj. A kýč. Ale přesně ten, který jednou chcete vidět na vlastní oči.

Ráj. A kýč. Ale neříkejte, že byste ho nechtěli vidět.

Ráj. A kýč. Ale neříkejte, že byste ho nechtěli vidět.

A tak to samozvané klišé doplňuji šnorchlováním v otevřeném oceánu a obdivuji všechny ty pestrobarevné Nemo ryby, co znám jen z akvárií čínských restaurací. Abych svůj sen dovedla do dokonalosti, kývám na piňa coladu. Ale prý až za chvíli, není elektřina. „Hakuna matata,“ zase stejný úsměv. A hakuna matata, o nějaký čas později si vychutnávám nejlepší piňa coladu svého života. A protože už mi není 13, chutná s alkoholem ještě lépe. Barbecue z čerstvých mořských plodů už je jen třešničkou na dortu (nebo krevetou na kokosové rýži).

muslim-344027_1920

Jestli vám zima leze na nervy, utečte do ráje. Zanzibar čeká!

Foto: Irena Menšíková

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

Komentáře obsahující útoky na třetí osoby, linky na externí zdroje (URL) a taky komentáře neobsahující názor k tématu článku nebudou publikovány. Děkujeme za pochopení a přejeme plodné diskuze.

« REKLAMA »