Hrdinové ztvárnění Alainem Delonem byli často solitéři porušující zákony i konvence, navenek tvrdí a nekompromisní, uvnitř ale plní rozporů – dost podobní jako on sám. Francouzský herec, producent a režisér, který 8. listopadu oslaví osmdesátiny, si zahrál v téměř stovce filmů. A mnohé ze snímků, v nichž se tento modrooký idol žen několika generací objevil, dnes už patří ke zlatému fondu světové kinematografie.

„Moje matka mě obdařila příznivým zjevem a brzy ve své kariéře jsem potkal mistry jako Luchino Visconti, Michelangelo Antonioni nebo Jean-Pierre Melville. A s takovými předpoklady by neuspěl jen idiot,“ řekl Delon před časem. Příležitost chytil takzvaně „za pačesy“ a na vrcholu kariéry mu ve Francii konkuroval snad jen Jean-Paul Belmondo. V roce 2005 byl Delon povýšen do hodnosti důstojníka Čestné legie za osobní přínos světovému filmovému umění.

delon

Jeho kariéra se rozjela poté, co natočil drama V plném slunci (1960) režiséra Reného Clémenta, v němž ztvárnil jednu ze svých prvních hlavních rolí. Poté už následovaly úspěšné snímky Rocco a jeho bratři (1960; s Annie Girardotovou), Gepard (1963; s Claudií Cardinalovou), Černý tulipán (1964), Borsalino (1970; s Belmondem), Sicilský klan (1969), Dva muži ve městě (1973; s Jeanem Gabinem), Smrt darebáka (1977; s Ornellou Mutiovou) nebo Swannova láska (1984).

Delon se objevil také v detektivních seriálech Fabio Montale (2001) a Frank Riva (2003 až 2004). V posledních letech si zahrál Julia Caesara v komedii Asterix a Olympijské hry (2008), podílel se také na romantické komedii Jeden manžel navíc (2010). Před dvěma lety se Delon vrátil k divadlu, nazkoušel hru s názvem Une journée ordinaire (Obyčejný den), která pojednává o vztahu otce, dcery a jejich láskách. Obsazen byl společně se svou skutečnou dcerou Anouchkou (narozena 1990).

delon3

Samostatnou kapitolou v Delonově životě jsou ženy. Z několika jeho vztahů patřilo k významným partnerství s herečkou Romy Schneiderovou, s níž žil v letech 1958 až 1963. Delon měl však v té době poměr i s Nico, zpěvačkou skupiny The Velvet Underground, která mu v roce 1962 porodila syna Christiana Aarona. Delon jej oficiálně neuznal, i když podoba jej nezapře. Herec žil také se zpěvačkou Dalidou a s herečkou Mireille Darcovou (1968 až 1982).

„Do chomoutu“ jednoho z největších filmových svůdníků dostaly ale jen dvě ženy. Poprvé se Delon oženil v roce 1964 s herečkou Nathalií Canovasovou, s níž má syna Anthonyho (narozen v září 1964). Ten se stal rovněž hercem a s otcem měl dlouho komplikovaný vztah. Manželství s Nathalií skončilo po čtyřech letech. V roce 1987 pojal Delon za ženu někdejší nizozemskou královnu krásy Rosalii van Breemenovou, s níž žil 15 let. Kromě Anouchky se jim v roce 1994 narodil syn Alain-Fabien.

Delon přišel na svět 8. listopadu 1935 ve Sceaux na předměstí Paříže. „Byl jsem malý, divoký netvor,“ vzpomínal na své mládí plné útěků z domova a vyhazovů ze škol. Vyučil se řezníkem, raději se ale pak dal do armády, s níž bojoval v Indočíně a ze které ho nakonec vyhodili. Zapadl do pařížské bohémy a živil se všelijak. Do světel ramp mu pomohl zajímavý chlapecký zjev, jehož poprvé využil režisér Yves Allégret v roce 1957 ve snímku Když se do toho zaplete žena.

Herec, který má od roku 1999 i švýcarské občanství a žije poblíž Ženevy, byl za své umění několikrát oceněn. V roce 2013 získal na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo, stejnou cenou byl rovněž Zlatý medvěd z festivalu v Berlíně v roce 1995. Delon má na svém kontě rovněž dva francouzské Césary za nejlepší herecký výkon roku (ve filmech Pan Klein a Náš příběh).

V roce 2011 byl Alain Delon součástí oficiální francouzské delegace, která přijela do Prahy na pohřeb Václava Havla. Přátelství obou osobností a milovníků filmu a divadla se datovalo zhruba od počátku 90. let. Jako „znalci žen“ mu byla v roce 2008 svěřena role předsedy poroty soutěže krásy Česká Miss.

Sceaux (Francie)/Praha 5. listopadu (ČTK)